Adommylovers

Přináším vám další drobný příspěvek (pouhých 200slov), jenž mě napadl ve velice pochmurné náladě podporovanou krásnou českou písničkou jménem Variace na renesanční téma od Vladimíra Mišíka, někomu může být více známa pod názvem: Láska je jako večernice. Takže Enjoy read :) Jeho tělem procházel jemný třas. Skrz téměř sevřená víčka proklouzly další slzy. Samota na něj dopadala jako těžký kámen… Ne jen kámen, úplný balvan. Bolest ze ztráty byla znatelnější a znatelnější. Byl tu sám. Na všechno. Tak sám. Seděl na opuštěném místě. Hvězdy už o sobě dávaly plně znát a jejich svit bylo jediné, co prosvětlovalo temnou noc. Lunu halil jen drobný průhledný povlak mračen a jeho srdce tak bolelo. Toužil. Tak moc toužil znovu spatřit jeho tvář. Tolik ho miloval. Tolik nevyřčené lásky. Byl navždy pryč. Jeho nádherné oči, v nichž se zračila neskonalá láska. Ty rty, které toužil tolikrát políbit. Jen úplně jemně. Otřít své rty o jeho a cítit tu sladkost, tu potřebu, jaká byla jeho vlastní. Prsty utrhl ...

Zde vám představuji svojí premiéru v psaní House/Wilson povídek. Již hodně dávno, když jsem tento blog zakládala, jsem slibovala i tento pár a teď po 3 letech je to tady. Je to můj první počin na tento pár, ale já prostě nemohla jinak, když jsem dnes na AXN uviděla mého milovaného House, dávali poslední sérii, konkrétně 8x19 The C Word. (Znalost tohoto dílu dost pomůže, ale pokud si to někdo přečte, myslím, že se nejedná o nebezpečí Spoilerů. Ačkoliv... no rozhodněte sami.) No co více dodat. Enjoy read :) Seděl v potemnělé místnosti. Závěsy dokonale ukrývali byt před jakýmkoliv světlem. Na něj až příliš barevné křeslo mu dodávalo dost pohodlí, ačkoliv bolest v noze mu nedopřávala klidného spánku. Jediné co mohl dělat bylo sledovat ho. Bylo to teprve pár minut možná hodina, kdy mu řekl, že by ho radši vzal do nemocnice. Nebyl vybavený na to, co se mohlo stát a v očích se mu jasně zračil strach a starost, i když by to nikdy nepřiznal. Obával se o svého nejlepšího přítele. Nikdy nebyl ten...

Vážení a milý, pořád bych se chtěla držet jednoho článku za měsíc a tak sem tu s jednorázovou povídkou, není kdovíjak dlouhá, ale naprosto Halloweenská jménem Blood . Ano, jsem jedním z bláznů, co uctívá a miluje Halloween , Ale aspoň o příležitost víc napsat povídku. Takže Enjoy Read :) Horká krev stékala po bělostném hrdle. Dva špičaté tesáky zabořené v hebké kůži a rty, jež přijímaly rudou tekutinu z toho nejlepšího zdroje pulsujícího velkým množstvím krve. Krásná krční tepna, která pro něj byla vstupenkou. A ta andělská vůně tak nevinné bytosti, z které pomalu prchal život. Zastavil se. Nemohl z něj vše vysát hned. Hodlal si se svou obětí pohrát. Rty oddálil od stále krvácejícího hrdla a prsty zastavil krvácení, když si jej přitáhl k polibku. Chtěl, aby ochutnal krev tak lahodnou a pocházející z jeho vlastního těla. Usmál se, když se proti němu zjevili už dávno ne přivřená víčka, ale hnědé duhovky plné strachu. Nemohl se bránit, nemohl mít sílu, ne takovou jakou měl on. Prsty oboha...

K napsání mě ponoukl jeden človíček, tedy ne umyslně, ale doufám, že mu bude třeba líp♥, když mu tu kapitolu věnuju a snad se mu bude líbit :) Samozřejmě, co víc dodat než Enjoy Read :) btw. Měla jsem tuto kapitolu napsanou, ale nedopsanou a také v notebooku, ale nakonec jsem ji napsala znovu a naprosto jinak. Adam nepromluvil. Ani slovo od příjezdu z letiště. Ztěžka se nechal posadit na pohovku, která se vedle něj prohnula váhou Neilova těla. Neil chtěl mluvit. Jak jinak se zaměstnat, zatímco o Tommyho stavu nevěděl vůbec nic. Jenže teď najednou neměl slov. Jedna myšlenka za druhou mu vířily v hlavě a pak to vše vyhodnotil jednou větou: Pro dnešek už to stačilo. Zase se zvedl a podíval se na Adama. Pořád ho ten pohled ničil. Tohle přeci nebyl jeho bratr. Byl vděčný bohu, že jejich matka odjela pryč. Za přítelkyní či kam to nebylo ani tak důležité. Pokud by totiž uviděla Adama, nejspíš by se zhroutila a on už měl starostí víc než dost. "Dneska tu přespíš, zítra tě odvezu do tvýho...

Vážní čtenáři, Jsem neskonale šťastná, že pro vás po dlouhé době něco mám. A vážně doufám, že vás tím potěším. Vím, že blog trochu chátrá, ale dvojtá dovolená u moře mě vyčerpala. Také mám i jiné projekty, věnuju se kresbě, focení prostě pořád něco, ale teď k tomu hlavnímu. Je to rok a kousíček od poslední přidané části této povídky a já se dnes rozhodla napsat pokračování. Jistě, tuhle povídku jsem měla předepsanou jen neopravenou, ale došlo mi, že to co jsem měla napsané nebylo tak dobré, hlavně se mi to teď zamlouvá mnohem víc. Snad vás tím nesklamu přeci jen za ten rok se hodně změní, ale snažila jsem se držet všeho, co bylo psáno. Také už pracuji na další části. Takže, co více dodat Enjoy Read ;) Adamovi dělalo velký problém vnímat svět kolem sebe. Věděl kde se zhruba nachází i co zde dělá, věděl, že to posral, ale teď nedokázal vnímat níc víc než bolest. Jeho žaludek, který stravu neviděl už několik dní se snažil vyvrátit poslední zbytky, které se v něm nacházeli. Tělo se mu třás...

Netuším jak začít, mno, ne zatím nekončím nebo něco podobného, toho se obávat nemusíte, spíš jen informuji. V notebooku mám spoustu rozpesaných povídek, ale taky uplně novou tvorbu což neni Adommy, už jednou je to moc moc dávno jsem zde zvěřejníla svojí povídku Frerard (Fee/Gee = MCR) a teď uvažuji, mám dilema, jestli by bylo dobré zveřejňovat i jiné párování tedy kupříkladu mnou velice oblíbený pár Tony/Loki (Pokud nikdo neví zkoukněte Avengers a nebo rovnou Iron Man 1, Iron Man 2, Thor, Avengers a ty další přesně v tomhle pořadí, ačkoliv Lokiho se dočkáte jen v Thorovi a Avengers, a také v následujícím Thorovi 2, který mám pocit půjde do kin v listopadu - jistá si nejsem ;) ) Ale to jsem vybočila, určitě by se u mě našla i další tvorba na další páry, je toho opravdu hodně, co mě všerůzně inspirovalo, tak bych ráda věděla jaký máte názor moji drazí čtenáři (pokud to tady ještě někdo vůbec čte). Jsou dvě možnosti, buď tenhle blog nebude jen o Adommy, nebo založím uplně nový blog, kde b...