Adommylovers

K napsání mě ponoukl jeden človíček, tedy ne umyslně, ale doufám, že mu bude třeba líp♥, když mu tu kapitolu věnuju a snad se mu bude líbit :) Samozřejmě, co víc dodat než Enjoy Read :) btw. Měla jsem tuto kapitolu napsanou, ale nedopsanou a také v notebooku, ale nakonec jsem ji napsala znovu a naprosto jinak. Adam nepromluvil. Ani slovo od příjezdu z letiště. Ztěžka se nechal posadit na pohovku, která se vedle něj prohnula váhou Neilova těla. Neil chtěl mluvit. Jak jinak se zaměstnat, zatímco o Tommyho stavu nevěděl vůbec nic. Jenže teď najednou neměl slov. Jedna myšlenka za druhou mu vířily v hlavě a pak to vše vyhodnotil jednou větou: Pro dnešek už to stačilo. Zase se zvedl a podíval se na Adama. Pořád ho ten pohled ničil. Tohle přeci nebyl jeho bratr. Byl vděčný bohu, že jejich matka odjela pryč. Za přítelkyní či kam to nebylo ani tak důležité. Pokud by totiž uviděla Adama, nejspíš by se zhroutila a on už měl starostí víc než dost. "Dneska tu přespíš, zítra tě odvezu do tvýho...