Adommylovers

Přináším vám další drobný příspěvek (pouhých 200slov), jenž mě napadl ve velice pochmurné náladě podporovanou krásnou českou písničkou jménem Variace na renesanční téma od Vladimíra Mišíka, někomu může být více známa pod názvem: Láska je jako večernice. Takže Enjoy read :) Jeho tělem procházel jemný třas. Skrz téměř sevřená víčka proklouzly další slzy. Samota na něj dopadala jako těžký kámen… Ne jen kámen, úplný balvan. Bolest ze ztráty byla znatelnější a znatelnější. Byl tu sám. Na všechno. Tak sám. Seděl na opuštěném místě. Hvězdy už o sobě dávaly plně znát a jejich svit bylo jediné, co prosvětlovalo temnou noc. Lunu halil jen drobný průhledný povlak mračen a jeho srdce tak bolelo. Toužil. Tak moc toužil znovu spatřit jeho tvář. Tolik ho miloval. Tolik nevyřčené lásky. Byl navždy pryč. Jeho nádherné oči, v nichž se zračila neskonalá láska. Ty rty, které toužil tolikrát políbit. Jen úplně jemně. Otřít své rty o jeho a cítit tu sladkost, tu potřebu, jaká byla jeho vlastní. Prsty utrhl ...

Zde vám představuji svojí premiéru v psaní House/Wilson povídek. Již hodně dávno, když jsem tento blog zakládala, jsem slibovala i tento pár a teď po 3 letech je to tady. Je to můj první počin na tento pár, ale já prostě nemohla jinak, když jsem dnes na AXN uviděla mého milovaného House, dávali poslední sérii, konkrétně 8x19 The C Word. (Znalost tohoto dílu dost pomůže, ale pokud si to někdo přečte, myslím, že se nejedná o nebezpečí Spoilerů. Ačkoliv... no rozhodněte sami.) No co více dodat. Enjoy read :) Seděl v potemnělé místnosti. Závěsy dokonale ukrývali byt před jakýmkoliv světlem. Na něj až příliš barevné křeslo mu dodávalo dost pohodlí, ačkoliv bolest v noze mu nedopřávala klidného spánku. Jediné co mohl dělat bylo sledovat ho. Bylo to teprve pár minut možná hodina, kdy mu řekl, že by ho radši vzal do nemocnice. Nebyl vybavený na to, co se mohlo stát a v očích se mu jasně zračil strach a starost, i když by to nikdy nepřiznal. Obával se o svého nejlepšího přítele. Nikdy nebyl ten...