Zatraceně dlouhá noc

Zde vám představuji svojí premiéru v psaní House/Wilson povídek.

Již hodně dávno, když jsem tento blog zakládala, jsem slibovala i tento pár a teď po 3 letech je to tady. Je to můj první počin na tento pár, ale já prostě nemohla jinak, když jsem dnes na AXN uviděla mého milovaného House, dávali poslední sérii, konkrétně 8x19 The C Word. (Znalost tohoto dílu dost pomůže, ale pokud si to někdo přečte, myslím, že se nejedná o nebezpečí Spoilerů. Ačkoliv... no rozhodněte sami.) No co více dodat. Enjoy read :)

Seděl v potemnělé místnosti. Závěsy dokonale ukrývali byt před jakýmkoliv světlem. Na něj až příliš barevné křeslo mu dodávalo dost pohodlí, ačkoliv bolest v noze mu nedopřávala klidného spánku. Jediné co mohl dělat bylo sledovat ho. Bylo to teprve pár minut možná hodina, kdy mu řekl, že by ho radši vzal do nemocnice. Nebyl vybavený na to, co se mohlo stát a v očích se mu jasně zračil strach a starost, i když by to nikdy nepřiznal. Obával se o svého nejlepšího přítele. Nikdy nebyl ten, kdo by ho podržel, jistě dával mu jistým způsobem najevo podporu, ale nikdy tyhle zbytečnosti moc neřešil. Ale dlužil mu to, postarat se o něj v těch nejhorších chvílích byla maličkost. Wilson za něj nasadil tolikrát krk a tohle byla jeho povinnost, kterou rád splnil, jen ani chvilku nepřemýšlel nad tím jak špatně to může skončit, když vyhoví jemu přání.

A teď mohl tu zemřít na jeho kožené pohovce. Vicodin si držel od těla, aby pro něj měl, i když už mu moc nezbývalo. Věděl, že tahle noc rozhodne. Přesto nemohl ho proti jeho vůli nechat odvézt. Pořád měl před očima jeho tvář pokrytou slzami. Plnou zoufalství a strachu. Nemohl ho nechat zemřít v sanitce nebo v nemocnici, navíc sám s ním chtěl být do poslední chvíle, i kdyby měl zemřít tady.

Zamyšleně přejížděl pohledem zkroucené tělo jeho přítele. Rozkousané rty, kruhy pod očima a nakonec také byl tak bledý. Jako samotná smrt. Přesunul oči na monitor. Povzdechl si. Žádné zlepšení ani zhoršení. "Tohle bude ještě zatraceně dlouhá noc," zašeptal do ticha přerušované jen zhoršeným dechem a nejspíše neklidnými sny Wilsona. Zavřel oči a na chvíli si představoval, co všechno spolu zažili. Vtipkoval, když mluvil o tom, že ho Wilson tajně miluje, už na začátku tohohle všeho na co kývnul, přesto svým způsobem to bylo naopak. Jistě mohl být s jakoukoliv ženou a taky toho využíval. Ale Wilson byl... Byl prostě jiný, měl k němu jisté city za hranici přátelství v kterých se ani sám nevyznal natož, aby je zkoumal. Přišlo mu to absurdní. Všechno si to tak ostře uvědomoval až teď, když byl Wilson na hranici života a smrti. Stejně by mu to nepřiznal. Jistě by se dokázal vyrovnat s odmítnutím, ale nechtěl zničit tak unikátní přátelství se svým jediným přítelem, i když o to nejspíš tolik nešlo. Dokázal se vyrovnat s hodně věcmi. Mnohem víc ho znepokojovala představa, že by to Wilson opětoval. Jemu nebyla přána láska a i tohle málo, co měl bylo moc na někoho jako byl on. Nelitoval se. Jen cítil, že jemu svět není tak nakloněný jako všem ostatním. Jakýkoliv jeho vztah dopadl katastrofálně a nevěděl, proč by tenhle vztah, kdyby tedy byl posunut za hranici přátelství měl dopadnout líp. Z rozjímání ho probral Wilson, který se probudil.Téměř hned, s ohledem na svou nohu, se zvedl a dokulhal ke stolu, kde měl Vicodin. Vzal dvě tabletky a vložil je Wilsonovi do úst. Dopřál mu několik doušků vody, pro jistotu zde stejně byl kýbl, a pak sklenici odložil. "Jak ti je?" zeptal se tiše a ruku položil na jeho orosené čelo. "Co myslíš Housi," zachrčel, ale i přesto se mu zdál v lepším stavu. Při pohledu na monitor se mu trochu ulevilo. vypadalo to líp, i když stále to bylo dost na hraně. Ale neřekl to nahlas. Nechtěl nic uspěchat, přesto se k Wilsonovi posadil. "Ještě spi, pokud to trochu půjde," řekl tiše a prsty přejel po jeho zničené tváři a zpocených vlasech.. "Děkuju, Gregu," zašeptal Wilson vděčně a tolik vyčerpaně přesto se na jeho tváři mihlo něco jako drobný úsměv. "Není zač Jimmy," řekl velice tiše až potom, co se Wilsonovi oči zavřeli a bylo mu jasné, že se ponořil do říše spánku..

Konec.