Úzkost - Anxiety

Jakožto pražačka, ačkoliv nežiju přímo v centru aktivně sleduju povodňový stav. Je to hrůza a stále je to horší a horší. Je mi moc líto všech koho tenhle živel aktivně postihl, spousta lidi přišla o domy a podobně a doufám, že to brzy skončí a bude vše zas jako dřív. Je skvělé, jak hasiči aktivně všem postiženým povodněmi pomáhají a můžeme jen doufat, že se vše, co nejdřív zlepší. Ale teď k věci. Připravila jsem pro vás jednorázový počin, právě se povodní týkající, ale nejde tam, jen o to, však přečtěte si to sami :) Má název Úzkost, zalíbilo se mi i slovíčko v angličtině Anxiety. Tak Enjoy Read :)

Strach i úzkost kolem mě omotávají své chladivé pařáty a stahují mne do ještě většího pekla. Říkáš, že to bude v pořádku, ale já vidím, že ne. Aspoň mi nelži! Ne... Křik a výčitky nemají cenu. Za okny se na nás nebe mračí. Černé mraky zaplnili oblohu a vytrvalý otrvavný déšť bubnuje na okna v otravném stále se opakujícím rytmu. Chtěli jsme se schovat... Na chvíli zmizet ze světa, ale nikdy jsem si nepřál, aby to bylo takhle.

Sesunu se podél zdi u velkého okna. Prý krásný výhled... Ale na co?! Všude řádí nepříjemný chladivý vodní živel. Copak toho chci tak moc? Vrátit se zpátky do prosluněné L.A? K čertu s fotografi i s paparazzi ať se jdou bodnout. Nechci kvůli tomu přijít o život. Zeď až nepříjemně studí na holé kůži, jak se mi lehce vyhrnulo tvoje oblíbené tričko, co si mi půjčil po našem prvním milování tady. Ne, to není to správné slovo, myslím, to že si mi jej půjčil. Prostě jsem si ho vzal. S mojí menší postavou mi sahá něco málo pod zadek a vím, že tě to provokuje, tedy v jiné situaci samozřejmě. Tiše zakňučím a sleduji tě. Si tak v klidu, vyrovnaný, tvá tvář nepropustí jedinou emoci. Chvílemi přecházíš sem a tam. Možná přemýšlíš, ale neřekneš o čem. Tak strašně by mě zajímalo, co se ti honí hlavou, zatímco můj svět se mi hroutí. Takhle to dopadnout nemělo. Příjemná dovolená, do neznáma... Posunu se blíž k oknu a podívám se ven. Nic se nemění, jen hluk sirén je stále silnější, výraznější a déšť neustává.

"Nedostaneme se na letiště," najednou z tebe vypadne tim přemýšlivým hlasem. Vymýšlíš jiné řešení, ale jaké... Není odtud cesty. Přepadá mě další stav úzkosti. Elektřina nejspíš už dávno nefunguje. Ven sice můžeme, ale to už se cítim bezpečněji tady, stále jsme ještě kus od rozvodněné řeky. Povzdechnu si a nepřestávám tě sledovat.

"Pojď ke mě... Prosím," zašeptám, ale je mi jasné, že to slyšíš. Přistoupíš ke mě a usadíš se vedle mě. Ihned si mě vyzvedneš k sobě a posadíš na klín. Je to ohleduplné a láskyplné gesto, ani nevíš jak jsem ti vděčný, cítit se blízko u sebe. Stulim se u tebe a tvoje velká hřejivá dlaň mě jemně hladí přes tenkou látku trička. Tiše zavrním a políbím tě na krk.

"Myslíš, že tu umřeme?" zeptám se tiše, ale uplně vážně. O to víc mě rozčílí, když se začneš smát.

"Neblbni, kotě," řekneš po chvíli smíchu a odrhneš mi vlasy ze stále naštvané tváře, která tě propaluje intenzivním pohledem.

"U nás to není lepší pořád se tam všude něco děje, musíš být v klidu, jakmile to půjde co nejrychleji se odtud dostaneme a poletíme třeba na Havaj," řekneš pobaveně a jemně mě líbneš na rty.

"Vůbec to nebereš vážně, je tu v celý týhle zemičce stav ohrožení," protestuju a ty jen protočíš oči a přivlastníš si znovu moje rty, tentokrát v trochu delším a opoznání lepším polibkem. Ani se mi nechce odtrhávat rty, jak při tomhle vyrušení zapomínám na všechny starosti. Nakonec se, ale stejně odtrhneš a usměješ se tim svým okouzlujícím úsměvem.

"Nemysli na to, dokud nemáme vodu po kotíky, nebo snad do pasu, je všechno v pořádku a určitě tu maj nějáký zachranáře v případě nouze, na to jak působíš tvrďáckym dojmem si někdy naprosto k sežrání," zasměješ se znovu a já se rozhodnu tě potrestat. Kousnu tě jemně, ale má to svou odezvu. Začneš mě lechtat a pohrávat si se mnou. Povalíš mě na podlahu a já nevím co dřív jestli se smát nebo vzdychat pod náporem tvého dráždění.

Nakonec skončím nahý, pod tvým roztouženým tělem. Tvoje prsty zkoumají pečlivě každý centimetr a moc dobře víš, že mě dráždíš až k nepříčetnosti. Chci tě v sobě a ty to víš, přesto si moje mučení užíváš do poslední setiny, než ti vyhrozím, že ti něco provedu, jestli ve mě nebudeš hned teď.

Spokojeně zasténám, když tě ucítím v sobě celého, a jsem připravený pokračovat. Znáš mé tělo tak dobře. Víš, co a jak a já miluju tvoje pozornosti, tvojí péči i ten sex, který je s tebou pokaždé něčím extra.

Znovu mě donutíš sténat po chvíli klidného přirážení. To místečko, znovu a znovu o poznání rychleji do mě přirážíš a já pevněji sevřu nohy kolem tebe, i zadeček, aby jsi měl stejné potěšení jako já. Vycházím ti vstříc a absolutně ignoruju celý svět, i kdyby teď přišli hasiči, že nás musí evakuovat bylo by mi to u mýho krásnýho zadku. Přitáhnu si k sobě tvojí tvář a vášnivě tě líbám, pohrávám si s tvýmy rty jako s tou nejlahodnější věcí na světě a stejně tak se věnuju tvému dychtivému jazyku. Stény zaníkají v polibcích a přírazy se stávají dravější, vášnivější. Nevydržím další nával líbaní, potřebuju vzduch. Opřu si hlavu o tvé rameno. Nechám si prsty svírat stehna i boky a nepřestávám vzdychat a sténat pod tvým náporem, rychlejších, ale o to tvrdších vpadů do mého těla. Zkousnu si ret, abych tlumil hlasitý výkřik s přicházejícím orgasmem, který se rozleje po celém mém těle, ale nejsem sám, kdo prožívá nepředstavitelnou rozkoš, chvíli po mě cítím jak se celé tvé tělo napjalo a s hlasitým zasténáním, se prudce uděláš do mého těla.

Oba spokojeně s hlasitějšími výdechy, které po chvilce opadávají a nakonec zanikají, se tiskneme k sobě. Je mi krásně, jako bych na vše zlé zapomněl. Si tu jen ty a já, naše dvě potem zborcená těla těsně u sebe. Tlukot tvého srdce, který je lepší než jakákoliv uklidňující hudba a tvé silné paže, kterýma si mě přitáhneš blíž k sobě. Šeptáš mi ty sladké uklidňující něžnůstky, ale mě bohatě stačíš ty. Beze slov, bez všeho. A to, že tě můžu mít u sebe a vědět, že mám tvojí podporu, i v takových dobách a na místech plných nebezpečí, nejistoty a strachu.

Konec.