Nesmí se to stát 2.část

Další část. Enjoy read :)

Probudil se se silnou pulzující bolestí hlavy. Zamručel a protřel si prsty oči, když vedle sebe někoho ucítil. Měli mu to radši zakázat. Neměl nikam chodit. Měl poslechnout svou sestru. Opatrně oči otevřel, ale ostré světlo ho donutilo je zase zavřít a otvírat je mnohem pomaleji, aby si oči i hlava zvykli. Něco nebo spíše někdo ho docela příjemně hřál, ale neměl sílu vzpomínat. Už se párkrát probudil po noci v baru v cizí posteli, ale vždycky se stihl osprchovat, protože nerad jezdil domů zpocený, rozbolavělý a olepený a poté se jednoduše vypařil. Ani ho nepřekvapovalo, že byl nahý, ale necítil něják nepříjemný pocit. Bylo mu dobře až na bolest hlavy. Nakonec, se asi nic nestalo. Pousmál se a odvážil se podívat vedle sebe. Muž o něco starší než on vedle něj ještě poměrně spokojeně spal a nevypadal k zahození. Měl spoustu času, užíval si tepla a doufal, že kocovina odezní co nejdřív. Zavřel oči a během chvíle zase spokojeně spal.

Probudila ho až ztráta tepla. Pomalu otevřel rozespalé oči a pohlédl na muže, který vstával. "Dobré ráno," zamumlal ze slušnosti. Byl tu déle než by měl. Neměl rád tyhle rána Povětšinou si s někým s kým strávil noc neměl co říct.

"Dobré," pousmál se na něj černovlasý muž.

"Asi bych měl jít," dodal a začal se zvedat z vyhřáté postele, ale silné ruce ho zadrželi.

"Žádný spěch," řekl už pevněji a jemu na chvíli přejel mráz po zádech, cítil, že něco je špatně a že by měl odejít. Jenže mu nebylo dovoleno se zvednout, ačkoliv se pokusil znovu. "Co to sakra, má bejt?" řekl až zoufale.

"Jen tak někam nepůjdeš," ušklíbl se na něj muž s havraními vlasy a on se zarazil.

"Co? Já chci pryč!" skoro vyjekl.

"Uklidni se," řekl mu klidně. "Jsem Adam," řekl. Křestní jméno mohl, neměl šanci ho jakkoliv dohledat pokud by se něco zvrtlo, ale nepředpokládal to.

"No a co?!" zasyčel na něj blonďáček. Bylo mu dost nepohodlně, Chtěl svoje oblečení a chtěl domů. Jakmile se rozhlédl po prostorné ložnici, nikde nebylo po nějákém oblečení ani stopy.

"Nepomůže ti nespolupracovat," řekl pobaveně Adam a přisunul se blíž k němu. "Jednou pro vždy se aspoň poučíš," dodal a díval se na ty lehce vyděšené čokoládové oči. Ačkoliv se jeho úlovek snažil, převládal u něj strach cítil to i to na něm viděl. Bylo to vždycky stejné. Řvaní, odpor, občas ho chtěli i napadnout, ale byli slabší a brzy to všechno vystřídal strach i oddanost jen, aby jim nebylo ublíženo. Jako jeden z mála byl na své ulovky hodný, jednal s nimi slušně a pak už se o jejich péči nezajímal. Tohle všechno pro něj končilo jakmile je předával dál.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se, když ho blondýn pozoroval a hledal v jeho očích, tváři, výrazu jakékoliv stopy nějákého špatného žertu, stejně tak nechápal, ale tušil, co se děje, ačkoliv to pro něj neznamenalo nic dobrého.

"Tommy," špitl a sklopil zrak. "Co se to sakra děje?!" řekl zase s lehce zvýšeným hlasem, který se trochu skoro neznatelně třásl. Měl strach. Tohle se nikdy nestalo.

Ten člověk před ním mohl být kdokoliv, mohl mu ublížit, mohl ho navždycky někam zavřít a nepustit. V hlavě mu lítaly všechny možné scénaře, co s ním bude a co s ním ten Adam jak se ten černovlassý muž představil udělá.

"Až bude správný čas dozvíš se to. Můžeš se osprchovat a obléct," řekl Adam a zvedl se ke skříni hodil po Tommym jednu z jeho větších košil a kravatu, aby mu košile nepříjemně nevisela na těle. Nemohl mu dát jeho oblečení v němž si ho přivedl, všechno mělo svůj důvod.

"Nesnaž se utéct, ani cokoliv podnikat, Tommy, budu v kuchyni potom za mnou příjdeš," řekl a bezjakýchkoliv dalších řečí se navlékl do svého oblečení a odešel z místnosti.

Tommy tam zůstal sám. Byl zmatený, nechápal, co se tu děje, ale nehodlal tu chodit naprosto nahý proto si košily navlékl a uvázal a jen seděl na posteli. Cítil se divně, špatně, nepříjemně.

Konec pokračování příště :)