Nejsem tvůj soudce, ale kat

Mandrage moje velice zvláštní inspirace od skupiny, kterou mám ráda i jí nesnáším :D Píšu ještě jednu, ale tahle tu jsem prostě musela ta písnička mě tak chytla a psalo se to při ní samo ;) Konečně snad prolomím ten blok co jsem měla :) Doporučuji pustit si k tomu tuhle píseň, neboli Mandrage - Diplomat: Ačkoliv třeba tuto písničku nemusíte nebo celou tuhle skupinu zkuste si tu píseň pustit, aby jste pochopily hlavní myšlenku. Ačkoliv obrázek a menší citace z písně vám toho poví dost. Upozornění: Nenechte se odradit tahle povídka nemá být něják depresivní spíš o zvláštně vyvinuté lásce. Ale víc nic už nepovím! :D

Enjoy Read :)

Chtěl bych se seznámit jsem diplomat,
nejsem tvůj soudce, ale kat.
Očí mám rudé, vlasy šedivé,
moje jméno je HIV.

Adam si povzdechl. Sebevědomě vyrazil k baru. Usmál se na mladého barmana hodil do sebe první sklenku, druhou, třetí, čtvrtou. Zněli mu v hlavě známé rytmy jedné písničky, pořád dokolečka. Naštvaně se ušklíbl do sklenky s alkoholem. Takhle si pobyt v L.A nepředstavoval. Umírá. Usmál se znovu. Usměv vystřídal smích. Prohrábl si vlasy a uvědomoval si svoje chyby. Moc toho neprožil. Byl naprosto... Jak to říct. Byl prostě Idiot. Neřízený život a ta trocha peněz co dostal od matky. Znovu se zasmál, mohl vypadat až šíleně. Ale bylo mu to u prdele. Rozhlédl se po mladých kloučkách. Byli stejní jako on. Chtěl na ně křičet ať si všimnou, co dělají za chyby. Podlehnout blonďatému ďáblu se nevyplácí, ale těch ďáblu bylo tolik, proč vinil jeho? Mohl si za to sám. Pár kapek krve a může zabít člověka. Nebo mu způsobit velká muka. Zoufale mu začali stékat slzy. Mohl by jim ubližovat. Mohl by je zničit. Ale nebude to šířit jen z pomsty. Jako on. Nakazil ho aniž by řekl jediné slovo. Bylo to tak nefér! Měl pro co žít. Byl tak mladý. Kousal si rozčíleně rty a nakonec prázdnou sklenkou fláknul o barový pult. Barman na něj začal křičet nesouvislé věty a on se jen zvedl a rychle vypadl z baru. Zlost. Neuvážlivost. Smutek. Zoufalství. Bolest. Bezmoc. Konec. Brzký konec. Možná ne teď možná za rok možná za týden. Smrt mohla přijít kdykoliv a jeho život navždycky ztratil smysl. Byl to jeho konec. Jak rychle začal, rychle skončil. Znovu se zasmál a opřel se o chladnou stěnu nějakého domu. "Umřeš, Adame, za svoje chyby musíš pykat, " prohlásil sám k sobě pobaveně. "Jak to řekneš matce, otci už nikdy se ti nepodívají do očí, cvoku, blázne, idiote, budou řvát a odsoudí tě, nepomůžou ti. Budou si myslet, že si flák, co rád pícha bez ochrany. Si, jen další idiot, co na to doplatil," znovu se zasmál. Když si všiml hnědých zářících očí, jak ho pozorují. "Co čumíš?" vyjel na neznámou postavu, která se vynořila ze tmy. Poznal tu postavu všude. Nemusel znát jméno. Pamatoval si ho. Blonďatý ďábel se na něj samolibě usmál. "Chceš mě zabít, posluž si," zasmál se majitel platinových vlasů, jejíž hebkost Adam stále cítil mezi prsty. "To ty?" zašeptal a pozoroval mladého kluka. Podepsalo se to na něm. Znaky nemoci nebyli tak rozpoznatelné s alkoholem v krvi a náhodným sexem v potemnělém baru jako teď zpříma. "Tu radost ti neudělám," ušklíbl se Adam a sledoval každý pohyb toho blonďátého svůdníka. Olízl si rty se stopami alkoholu po předchozí konzumaci. "Budeš trpět stejně jako já nač tě zabíjet," řekl nepříjemným hlasem. "Co budeš dělat? Idiote," zasmál se blonďáček, který vyslechl jeho předchozí promluvu, kterou měl Adam sám k sobě. "Co si dělal ty? Šířil to všude kolem? To fakt ne," řekl zhnuseně a odplivl si. Tommy by se možná i urazil, kdyby nebyl zvyklý. "Chceš umřít, ale neumřeš, nemůžeš, když to vzdáš, ta nemoc ti neudělá radost, budeš trpět, pak už je jedno jestli to šíříš nebo jen nečinně sedíš na prdeli v pohodlí domova," řekl pobaveně. "Stejně umřeš, až přijde čas," dodal. "Si, jen další hnusná děvka," vyplivl ty slova Adam jako by byli ten nejtrpčí jed. "A co si ty? Šoustat na potkání bez ochrany, pít o stošest a nabízet se? Byl si stejnej jako dřív já. Každej za to zaplatí. Časem by na to přišel osud a, nebo se to urychlí něčí pomocí," ušklíbl se Tommy. "Nechci být jako ty," vydechl Adam a šel rychle pryč, když ho bledá ruka nebo spíše ručka chytla a přitáhla k sobě. "Ztratíš práci, rodinu, všechno. Můžeš jít buď se mnou a, nebo snášet tyhle útrapy. Nabízím ti pomoc, vyber si," vydechl blonďák a Adam na něj nedůvěřivě díval. "Pomoc? Jakou? Zastřelíš mě? To je jediná pomoc, co mi můžeš dát," ušklíbl se Adam. "Ne, nabízím ti novou šanci na život, nový začátek, se mnou," zašeptal tím okouzlujícím hlasem, co ho očaroval tu první noc. "S tebou?" zahleděl se do hnědých čokoládových očí. "My umírající si máme pomáhat," ušklíbl se Tommy a Adam nakonec kývl. "Dobře, zkusit se má všechno při nejhorším mě zabiješ," zasmál se pobaveně Adam a přijal nabízenou ruku.

Konec pokračování příště..