Positive or Negative? 3.Den - Ráno,Poledne

Ačkoliv mám něco a není toho málo rozepsané, prostě se mi par dní vyhýbala jakási Múza a bylo těžké něco napsat. Dost mě to frustrovalo a proto jsem ráda že jsem ze sebe doslova vypotila tohle :) Pokračování jsem načala asi čtyřikrát, ale nedokončila a tohle konečně dodělala a opravila i přes opravdu silný odpor :D Snad vás potěší sled událostí. Enjoy read :)

Z Adamova pohledu

Probudilo mě ostré světlo a chrastění krabičky léků. Cítil jsem jeho teplý hrudník pořád pod svojí hlavou a možná trochu naštvaně vydechl. Slunce mi svítilo do očí, takže jsem se je nesnažil ani otvírat a jen ležel. Zatímco on se snažil spolknout prášky a napít se aniž by se moc zvedl se mnou. Nechtělo se mi vstávat nejradši bych jen ležel a odpočíval. "Měli by jsme vyrazit," šeptl a já si povzdechl. "Vím že nespíš," řekl pořád tišším hlasem a já se pousmál. "Nechci pryč," zamručel jsem na oplátku já a cítil jeho ruku ve svých vlasech. Ani jsem netušil, kdy jsme přešli k těm všem důvěrnostem. Bylo to tak rychlé. "Už tak jsem tě chtěl vytáhnout dřív," řekl tišeji tak jemně a něžně, že mě to až zahřálo u srdce. "A proč si to neudělal?" Optal jsem se a otočil se tváří k němu, aby mi do očí dál nesvítilo slunce nebo aspoň jen z poloviny a otevřel jsem oči. "Protože jsem sám spal skoro do teď," šeptl a díval se mi do tváře s menším úsměvem. Skoumal mě pohledem. Cítil jsem jak pozoruje muj nos, oči, rty a já naoplátku studoval jeho tvář. Nevypadal zle. Měl dobré rysy a hezké oči, ačkoliv poměrně unavené. "Kolik je vůbec hodin," zeptal jsem se a na chvíli zas sevřel víčka a s menším usměvem odpočíval. "Nevím, může být tak deset, jedenáct možná dvanáct," šeptl a já cítil tu druhou ruku jak se pohla měl ji kolem mě. Ale doteď jsem jí necítil jako by ke mě patřila. "Musíme opravdu jet? Jsem ještě unavený," šeptl jsem a nechal tu ruku dál kolem mě. "Kdyby jsme vyrazily už ráno v noci jsme mohli být tam," zašeptal. "Ale my nevyrazily, takže mužeme odpočívat a vyrazit až v noci," zašeptal jsem mu a otevřel oči. Pořád mě pozoroval. Něco jsem chtěl říct, ale nešlo nedívat se do jeho očí ani se tomu pohledu vyhnout. Uběhla setina a možná celá hodina co jsme na sebe tak zírali, dokud jsem se nepolíbily. Nevím, kdo to začal, ale oba jsme měli rty přitisklé na sebe a jemně se jimi mazlily. Když jsem mu rukou zabloudil do vlasů a přetočil se nad něj. On mě prsty přejížděl po těle až mě sevřel v objetí a jen jsme se něžně líbali.

Z Tommyho pohledu

Byla to chvíle. Malinká chvilka a on byl nade mnou. Ležel s nohami obročmo na mém klíně a vyměnovali jsme si polibky. Prsty se probíral mými vlasy. Dával do toho něhu, ale nechal se vkrádat i vášeň. Přes noc se toho změnilo tolik. Všechny myšlenky se přehodnocovali a nakonec mizely v oparu vášně spjaté s nějakým podivným druhem lásky. Nedokázal jsem moc myslet. Cítil jsem čim dál větší vzrušení, proudící mezi našemi těly. Krev se mi z mozku hrnula do slabin a rty byli v zápolu vášnivé hry. Sžírané nekonečnou touhou. Co se stalo s nenavistí? Pochybnosti nakonec zmizeli. Museli. Byli vykopnuty z toho všeho, ale na jak dlouho? Nedokázal jsem se od jeho rtů odtrhnout ačkoliv já měl být ten zodpovědný. Nešlo to. Chybělo mi něco takového. Chyběla mi ta blízkost dvou těl. Neodhodlal jsem se ani na slovo nešlo to. "Potřebuju tě," zašeptal mi najednou do rtů a já si nedokázal pomoct a stáhnul z něj ten poslední kousek oblečení což on zopakoval u mě. "Máš To? " Vydechl jsem a znovu ho hladově políbil. "Ne, ale vem to čert," zamumlal mi do rtů a bez dlouhé přípravy i přes něžné dotyky do mě vnikl. Jen jsem mu nohy omotal kolem pasu a přitáhl ho k sobě, abych zrušil tu vzdálenost a on byl co nejvíce u mě, ve mě. Nechal se do té vášnivé hry vtáhnout. Nebyl jsem si vědom vyčitek ani on. Aspoň prozatím. Byl to jen sex. Vášnivá hra dvou těl. Dýchatelná v tom hustém vzduchu provoněné sexem,touhou a vášní tehle malé místnosti. Znovu a znovu do mě přirážel a já vzdychal a sténal. Prosil jsem o víc. Potřeboval jsem víc. A on jako by mé prosby uplně vyslyšel. Získal nadvládu na mým tělem.

Z Adamova pohledu

Zrychloval jsem své pohyby a vzdychal přes zaťaté zuby. Soustředil jsem se jen na to, abych mu způsobil tu největší rozkoš. Prsty jsem sjížděl po jeho celém těle, mapoval a líbal každý kousíček, co jsem měl na dosah. Nemohl jsem se toho nabažit. Nemohl jsem se nabažit, toho pohledu. Jak se svíjel, prosil a pod mými dotyky vláčněl. Byl jsem něžný i vášnivý. Miloval jsem jeho tělo. Miloval jsem ho. Tady a teď. Už to nemohlo dlouho trvat. Bylo to všechno tak rychlé,prudké, nezastavitelné a vášnivé. A o to větší a bouřlivější výbuch přišel, když se jeho tělo v extázi prohlo. Křičel, svíral křečovitě prostěradlo a to pro mě byla poslední kapka. Víc jsem nevydržel, když se jeho tělo vzpamatavovávalo a naplnil jsem ho v čiré slasti. Svalil jsem se na jeho udýchané tělo a bylo mi jedno, že budeme slepeni sebou. Jen jsem na něm ležel a pomalu vyklouzl z jeho uzkého prostoru. Bylo mi tak sakra dobře.

Z Tommyho pohledu

Bylo mi tak zkurveně úžasně. Když jsem se vzpamatoval a pořád zrychleněji dýchal prsty jsem přejel po jeho morkých vlasech. A ukradl mu další menší krátký polibek. Jen takovou pusu nic víc. Nechtěl jsem vědět, co příjde po tomhle všem. Chtěl jsem si jen vychutnávat ten moment. Ačkoliv ve mě hlodal červíček pochybnosti. A upřímně jsem se ho musel zeptat. "Nebudeš...," přerušil mě. "Nebudu toho litovat," zaslechl jsem jeho vyčerpaný, udáchaný hlas a cítil jeho prsty mapující mojí hruď, opatrně se svalil vedle mě a koukal mi do očí. "A teď spi," šeptl s něhou a láskou. "Neusnu," vydal jsem ze sebe vážně. "Zkus to," zašeptal a pohladil mě po tváři dlaní i jednotlivými prsty. Jen jsem zavřel oči a netrvalo dlouho a usnul jsem u něj.

Konec. Pokračování příště.