Friends only

Tommy sledoval skrz své růžové pramínky napadané v tváři svého přítele mazlícího se se svou láskou. Už parkrát to mezi nimi vypadalo špatně a pak přišel na řadu on. Adam se mu vybrečel na rameno trochu se opil a pak byl v klidu, vyříkal si to se Saulim a Tommy zase zůstal sám. Jeho vlasy zakryli ten smutek, co cítil. Tu nepříjemnou bolest v hrudi i ty nepříjemné pocity v břiše. Úzkost ho svírala jak nejlépe uměla a on se nemohl z jejich spárů vymotat. Kdykoliv byl Adam znovu šťastný se Saulim. Možná jen v něčích očích žárlil. Z části to byla pravda a z části ho tak moc bolelo, že důvěra mezi ním a Adamem jejich vztah byl narušen tímhle nepříjemným vetřelcem. Chtěl zapomenout, ale copak to šlo? Skoro každý den se potkávali. Každý koncert ho viděl. Jen už v jeho přítomnosti nedokázal vydržet. Každý dotek jež mu vyslal na jevišti a nemyslel ho upřímně jako při Glam Nation Tour ho ještě víc bolel. Byl tak zoufalý, ale nemohl s tím nic dělat Adam byl jeho největší přítel a s tímhle se mu svěřit nemohl. Nešlo to. Zatlačil slzy a vzpřímil hlavu. Jemně se usmál na Adama a zastrčil si pramínek za ucho. Sauli odkráčel pryč a oni zůstali sami. "Děkuju," usmál se Adam. "Není za co," řekl upřímně Tommy a Adam jen zakroutil hlavou. "Moc mi pomáháš, děkuju," zopakoval a Tommy jen kývl. "Není zač," řekl tiše skoro neslyšně a otočil se pryč. Potřeboval od Adama daleko. Tahle bolest byla jen jeho. Neměl jí s kým sdílet. Byl na to sám. Jen se bál okamžiku, kdy už tohle nevydrží. Buď uteče a nebo Adamovi řekne uplně všechno. Věděl že neuteče. Nedokázal by to. Jenže ta druhá možnost pro ně oba byla moc bolestivá.

A/N: Nevím co dodat,možná z toho bude delší povídka možná ne ;) Jen se cítím podobně jako Tommy.