Positive or Negative? 2.Den - Noc

Jelikož jsem včera byla znuděná a přemýšlela, co bych napsala napadlo mě nejdřív Sauli or Tommy, jenže to mám někde sepsané a to radši opíšu, abych se držela toho, co už jsem si jednou ustanovila. Takže jsem se rozhodla pro tohle snad jsem vás potěšila, že se zas vrhám na starší povídky ;) Enjoy Read :)

Z Tommyho Pohledu

Brzy usnul. Rozvalil se na sedadle a když mu kus deky sjel zase jsem ho přikryl. Byla zima a mraky a netrvalo dlouho a silně se rozpršelo. To ho po chvíli probudilo. Ani jsem se nedivil, to bubnování bylo silný a hlasitý a ještě se zdvojnásobovalo o kovovou stavbu auta. "Nevybouráme se," zaslechl jsem od něj a v jeho rozespalém hlase bylo slyšet něco jako otázka. "Ne ono to přejde," řekl jsem a dál koukal na cestu se stále zapnutýma starýma a vrzajícíma stěračema. Nic lepšího jsem neměl, ale aspoň že to fungovalo. Cítil jsem jeho pohled na sobě. Chvíli mi to nevadilo, ale pak už mi to přišlo jako hodiny, co na mě zírá. "Co je?" zeptal jsem se nakonec mnohem milejším tónem než jsem zamýšlel. "Nechceš zastavit? Slyším hřmení," řekl a já slyšel trochu znatelnýho strachu v jeho hlase. Tvářil se jako drsňák a přitom se bál bouřky. "hřmení nám nic neudělá," poznamenal jsem a trochu zrychlil jelikož jsme byli na rovince. "Ale, blesky jo," řekl tiše a pořád na mě koukal. "Čím častěji budeme stavět tím delší bude celá ta cesta," řekl jsem, protože jsem si pořád myslel, že pro něj je nejduležitější, co nejdřív vědět jak na tom je. A pro mě to bylo taky přeci jen dost důležitý jelikož jsem ho nechtěl mít na svědomí. Ačkoliv jsem měl pocit, že atmosféra mezi náma se docela uvolnila, pořád ve vzduchu bylo citit o co jde a proč tu jsme.

"Chci zastavit 500metrů odtuď je sjezd na Motel," řekl a ukázal skrz přední okno plný neustále stekajících kapek na nějákou nezřetelnou ceduli. "Dobře, ale pak si nestěžuj, že je ta cesta dělší," řekl jsem a on se jen zavrtěl a koukal zas z okna. Neodpustil jsem si a zase ho trošku přikryl. Neprotestoval, ale udělal něco co jsem nečekal. "Není ti zima?" zeptal se ani jsem nečekal, že by o mě mohl mít starost a tu určitě měl podle tónu jeho hlasu. " Budu v pohodě jen si taky chci odpočinout, nejlíp v teple," dodal jsem, přibrzdil a najel na sjezd. Už nic neříkal je se na mě na chvíli zadíval. Docela mě v tu chvíli zajímalo, co se mu honí v hlavě, ale nehodlal jsem to vědět za každou cenu, nebo to nějá zjišťovat.

"Nemáš tu deštník?" zeptal se a já se musel pozasmát. "Kde bych ho vzal? I ta deka byl malej zázrak. Ten kousek dovnitř přeběhneme," řekl jsem, i když se netvářil moc souhlasně. Taky se mi nechtělo vylézat z auta, protože bouřka se stále zhoršovala a chvilkami padali i kroupy, celkově nebylo moc hezky, ale co jsem zmohl. Chtěli jsme oba do tepla a při bouřce bylo přeci jen bezpečnější sedět v motelovém pokoji než v autě starší výroby, kde ještě není téměř nic z plastu. A i když ho to asi stálo hodně usilí, po chvilce jsme přeběhli dovnitř. Na recepci byla nějáká mladá znuděná holka. Moc se o nás nezajímalo, dokud jsem neřekl, že chci jeden z lepších pokojů. Dala mi klíč, poprosila o podpis a peníze. Pak nám jen řekla ať tam děláme, co chceme a vložila si sluchátka do uší. On se popravdě tvářil stejně znuděně jak ona pokud si neprohlížel podmínky našeho jedno nocového žití. Nebyl to ten nejhezčí motel ani ten nejhorší a na jednu noc to stačilo. "Jsem zvyklejší na luxusnější věci," dodal po chvíli, ale já se k tomu nevyjadřoval nebo spíš se mi moc nechtělo. To na co byl zvyklej, na to já jsem opravdu neměl a navíc nikde nic takového luxusnějšího nebylo. "Jestli chceš zas se vrátíme do auta a pojedeme," řekl jsem na což mi rázně a hlasitě odpověděl: "Ne! Tady to stačí.."

Z Adamova pohledu

Seděl jsem na posteli, zatímco on si šel dát sprchu. Přemýšlel jsem. Hodně jsem přemýšlel. Nakonec jsem ho nechal jít prvního. Vypadal špatně. A já si trochu vyčítal jak se chovám. Protože pro něj to nebylo nic jednoduchýho. Asi by mu jeho doktor, ani takovou cestu, v těhle podmínkách nedoporučil. Taky jsem přemýšlel nad tím jak se o mě stará a já mu to neoplácel ani zdaleka. Třeba to s tou dekou. Myslel si, že spím, ale ja všechno cítil, jelikož v tomhle autě se nedalo spát pořádně cítily jste v něm totiž takovej ten boj o přežití, když si nebudeš hlídat krk příjdeš o něj. Něják jsem pomalu všechno přehodnocoval. Vždycky mi vyhověl. Chtěl aby mi bylo teplo a nejspíš věděl jak se bouřky bojím. Nebylo to na mě těžký poznat. Zase jsem po chvíli nadskočil. Posraná bouřka. Jak já tohle nesnášel, bylo to tentokrát blízko. Zatraceně blízko. Začal jsem doufat, že se brzo vrátí. Jenže už tam byl dlouho. Nebo jsem byl jen paranoidní. Nedalo mi to a stejně jsem se zvedl a hned začal bouchat na dveře koupelny. "Ty .. ty," hned jsem se také zasekl. Jak že se jmenuje? Vždyť jsem to věděl! Bylo to určitě na T a tím má pamět končí. "Jmenuju se Tommy," řekl a já polekaně odskočil od dveří, když se najendou objevil přede mnou. "Myslel jsem si to," poznamenal jsem a on se jen rozesmál. "Hey, to není vtipný," řekl jsem a až teď si všiml jak vypadá. Měl kolem boků omotanej krátej bílej ručník a po těle mu ještě stékali kapky vody, stejně tak měl mokrý jeho blond peroxidový vlasy a na jeho tváři se ustálil ze smíchu pobavenej úsměv. Na chvili mě to vyvedlo z míry a jen jsem na něj koukal, dokud nezahřmělo a zas jsem nenadskočil. "Běž se vysprchovat, nevadí že budem spát v jedné posteli, že ne? Zapomněl jsem vzít dvou lužák," řekl mi a já jsem jen kývl a rychle zaplul do koupely. Nějákej dvoulůžák mi byl ukradenej. Co to se mnou bylo? Jasně, že mezi náma něco bylo, ale myslel jsem, že tim co se stalo mě už nadosmrti přitahovat nebude, opak byl pravdou. Radši jsem si zapnul sprchu bylo to příjemný prohřátí a uvolnění už jsem si přivykl na zimu a tohle byla příjemná změna.

Z pohledu Tommyho

Pobavil mě. Něják mě to neranilo znali jsme se málo a málo jsme si říkali jmény. Vlastně jen jendou jsme si řekli a to já jsem mu řekl jménem, když jsem mu to ne zrovna šťastně oznamoval. On mi snad nikdy možná tu noc předcházející tomu všemu. Natáhl jsem si jen trenýrky. Neměl jsem chuť se celej oblíkat a vlezl do naší malý, ale pohodlný postele. Byla i poměrně čistá, aspoň něco. Bylo slyšet jak dopadají na okno kapky, hřmí a i vidět jak se blýská, ale nechávalo mě to klidným spíš jsem nečekal, že on se bude tak bát. Vím, že jedno z těch silnějších zahřmení ho vytáhlo z koupelny a zaletěl v trenýrkách do postele a natiskl se ke mě. "To se vážně tak bojíš?" zasmál jsem se a koukal na něj jen mě probodl nepříjemným pohledem říkající Neštvi mě nebo se ni něco stane až budeš spát.. "Jeslti se neštítíš tak buď u mě," šeptl jsem a on toho hned využil trochu se pousunul a přitiskl se ke mě a rukama mě váhavě objal. Já se snažil zatím usnout v jeho obložení a pomalu se mi zavírali oči.

Z pohledu Adama

On asi mohl spát, ale já teda ne! Venku bylo strašně jak další světová válka. Po chvíli jsem zvedl hlavu on vypadla že už uzabírá. "Tommy?" zašeptal jsem a zneužil toho, že už vím jak se jmenuje, teď to bylo k užitku.. "Copak?" vydechl utahaně a já se k němu při dalším zahřmění víc natiskl. "Nemužeš spát," šeptl jsem zoufale. "Proč ne?" cítil jsem zas jeho pobavení. "Protože mě tu nemůžeš nechat, a jen tak si spát," vypískl jsem a on se rozesmál naplno. "A co mám podle tebe dělat?" Sám jsem nevěděl jen jsem byl nešťastný z toho všeho a kousal si ret. "cokoliv," šeptl jsem tiše a zoufale když zase blýsklo. Jenže udělal něco co jsem nečekal, Co by nikdo nečekal. Přitáhl si mě k sobě a dlouze mě políbil. Na chvilku jsem opravdu přestal myslet na všechny blesky, hřmění a podobý kraviny a jen se do toho nechal vtáhnout. Ani jsem si nevšiml, když jeho rty opustily ty moje a on na mě jen koukal. "Spi, zejtra chci vyrazit brzo," šeptl mi a já na něj jen koukal. "Neusnu," šeptl jsem. "Zkus to," zašeptal a rukou mě pohladil po zádech a vlasech. Klidně jsem položil hlavu na jeho hrudník a po chvilkce zavřel oči. Myšlenky se ubírali jiným směrem než na bouřku a já konečně usnul jediné co jsem ještě cítil bylo jak nás dva víc přikryl a mě pohladil po vlasech, bylo mi dobře.

Konec. Pokračování příště.