Nehoda 4.část

Next chapter. Enjoy Read :)

Tommy bral jako menší vysvobození telefonát z nemocnice. Dokonce uplně zapomněl, že mají volat, protože Adamův mobil byl v nenávratnu a on se nabídl, že kdyby něco kontaktovat mají jeho. Asi podvědomě tušil, že u sebe bude mít Adama pořád to byl jeho nejlepší přítel. Adam zrovna seděl na pohovce a čučel do blba. Holčička usnula a on přemýšlel o svém nápadu. Jeho mysl se prostě za každou cenu chtěla distancovat od toho co se stalo. Probral ho až Tommy slovy: "chtějí tě v nemocnici." I když teprve ráno odjeli už byl pomalu večer mohlo se něco změnit. Adamovi se nelíbil jeho tón. Měl se bát nejhoršího? Cítil, že tyhle slzy už nepotlačí. Realita byla hrozná a on radši snil o něčem jiném. Prsty setřel pár začínajících slz a beze slov šel do auta. Zase cítil ty skličující pocity bolest, strach, vinu, smutek. Všechno dohromady ovládalo jeho tělo a on se snažil uklidnit. Připadal si tak slabý a zranitelný.

****************************************

Když zastavily před tou dobře známou budovou, všechny ty pocity sílily stále víc. Tommy ho viděl celou cestu v předním zrcátku. Adamovi slzy a jako by viděl i ty pocity, které jindy tak dobře skrýval. Viděl, že z něj je hromádka neštěstí. Bál se, že to nezvládne a sesype se jako domeček z karet. Neměl k tomu zřejmě daleko. Když auto zastavilo vylezl z auta a Adamovi z něj pomohl ven. Silně mu stiskl ruku a vedl ho dovnitř s pár tichými prohlášeními k němu, že vše bude v pořádku. U informací se ihned zeptali sestry proč Adama scháněli. Sestra byla mnohem příjemnější než ta co Tommymu volala. "Jsem ráda, že jste tu tak brzo pan Koskinen si vás vyžádal probral se před asi hodinou. Jděte po chodbě rovně až k lůžkové části je na pokoji 283," usmála se a Tommy s kývnutím vedl Adama na místo, které jim řekla. Adamovi cloumali pocity věděl, že žije, a že se probral byl šťastný, ale jeho štěstí oproti těm dalším faktorům ovladajícího celé hodiny až dny od nehody. Nemělo takovou sílu. Už z dálky ale rozpoznal tu ženu co na něj křičela tou trochou angličtiny co ovládala seděla před pokojem, a když slyšela kroky zvedla se. "Musíš mu domluvit jen chceme být s ním," řekla hned prosebně byla to změna od rána ani si nevšiml, že ho už Tommy nedrží a sedl si na jednu z židlý před pokojem. Adam na to nic neřekl netušil oč tu jde, ale jak znal Sauliho. Asi rodiče vyhodil, ale proč? Měl je rád. Kvuli němu to snad ne. Když tiše otevřel dveře a nahlédl dovnitř další slzy si kouleli cestičky po jeho tvářích. Sauli měl na hlavě obvaz a na krku límec v ruce napíchlou kapačku a přístroj měřící tep a tlak, který nesnesitelně pípal. Na tváři měl dýchací přístroj a měl obvázanou zraněnou ruku. Přesto se pousmál, když tam Adam vešel. Adam chtěl cokoliv říct, ale měl úplně vyschlo v krku, neměl slov jen mu unikl vzlyk, když si přikyl rukou pusu. "Je mi to líto, tak strašně líto," šeptal Adam a Sauli na něj upíral trochu utahané oči. Nebylo divu právě se probral. Opatrně si k jeho posteli přisunul židly a sledoval ho. Sauliho zdravá ruka si sundala na chvilku dýchací masku. "Nikam nechoď a nikoho sem nepouštěj, prosím," zašeptal prosebně jinak to stejně nešlo. Adam jen kývl a něžně ho pohladil po vlasech. "Odpusť mi to," zašeptal a Sauli zavřel oči a podlehl únavě. Adam ho volnou rukou chytil za jeho ruku a jemně jí palcem hladil po hřbetě. Přál si, aby byl v pořádku stále ho totiž zaplavovalo spoustu výčitek.

Konec čtvrté části.