Nehoda 2.část
Omlouvám se za krátkost. Psáno ve škole pět minut před začátkem hodiny. Enjoy read.
Seděl v čekárně. Bylo tam chladno na bilích stěnách se objevovali stíny procházejících doktorů. Už bylo pozdě na rameni mu spal jeho odvoz, protože odmítal jet pryč. A on nebyl rodina, ale znal jeho rodiče museli ho tam pustit. Litoval toho celý moment. Celá ta nehoda se mu přehrávala v hlavě. Pořád dokola. Jen seděl a čučel do blba. I když ho Tommy utěšoval nebylo mu líp. Nevěřil mu a takhle měl platit? Mučivě čekat a doufat, že neumře protože jinak by ho k němu pustily. To byl zatraceně velký trest za nedůvěru. Nemohl spát. Nechápal jak Tommy muže tak klidně spát když on je v záplavě výčitek a smutku a hlavně smrtelného strachu. Už dávno vzdal všechny pokusy dozvědět se něco od sester nebo procházejících doktorů. Jen doufal že letadlo brzy přiletí a on bude moc být u něj.
****************************************
Ráno ho z jeho snění probral až téměř upištění hlas jeho matky. "Ty si ho málem zabil!" řvala stále dokola po celé čekárně a Adam se cítil ještě víc zahanbeně. Bylo mu na nic. Zničil mu život ani nechtěl vědět jake jsou následky nehody a doufal že všechno zvládne. "Vůbec nic nevím prosím, řekněte mi cokoliv o jeho stavu," zaprosil a po tvářích se mu skouleli slané slzy. "Nechci tě vidět vypadni!" zakřičela hystericky a Adam se s právě probraným Tommym zvedl a pomalu kráčel chodbou právě púrobírané nemocnice. Bylo mu na nic věděl co chce udělat když mu málem vzal život, nahradí mu to, všem..
Konec druhé části.
Komentáře
Okomentovat