Rozvod - 9.část

Mám velké dilema co ještě udělám protože příběh je něják prozatím napsán ale teď mám chuť ho trošku předělat a možná udělat i Happy End uvidíme protože párování které tam mám na chvilku je Tommy/neil a tahle kombimnace nezamlouvá se mi tak bych váš názor uvítala :D Nejoy read.

Když vešli do pokoje Adam zavřel dveře a Tommy se k němu otočil zády. Zavřel oči a pomalu si vyhrnul tričko. Cítil, že o malinko přibral a kdokoliv sáhl na jeho bříško mohl cítit malou vybouleninu. Teď už ano a on sám si ji byl dost vědom. Tričko hodil přes židly a rozepl si kalhoty, nacvičeným pohybem z různých aktivit je stáhnul a přehodil přes židly. Adam ho jen sledval a Tommy dost ten pohled cítil v zádech nebylo to nepříjemné. Měl rád když ho sledoval mohl si představovat jeho roztoužený výraz - už dávno ne. Povzdechl si a nahnul se do tašky a ucitil pohlazení na svém zadku a postavu za ním. Adam mu jemně přejel rukama po bříšku a přitáhl ho k sobě. "Nech mě," zasténal tiše nespokojeně Tommy, ale Adam ruce nedal pryč. "Nepotřebuješ tepláky, bude ti takhle příjemnějc ne?" pousmál se jemně a vzal ho do naručí. Tommymu se akorát udělalo nevolno a rychle se vyhrabal a spěchal do koupelny. Adamovi to přišlo najednou všechno až moc opravdové. Bylo možné, aby smrt v rodině nahradil nový život. A mohl si vůbec Tommy vybírat jestli to dítě chce nebo ne? Chtěl ho? Sám mu řekl, že je kretén a podobně, myslel to vážně? Nechtěl s ním dítě poslední dobou bylo všechno jen o nevyřčených otázkách a nemohl předstírat, že ho to nerozčiluje a neštvě. S povzdechem si sundal kalhoty a zalezl jen v tričku a trenýrkách do postele nebylo pozdě bylo brzo teprve pozdější odpoledne, ale chtěl být v posteli a radši nevylézt do konce roku.

Tommy seděl v koupelně. Když dozvracel natáhl se pro kelímek, normálně na vyplachování úst, po čištění zubu a natočil do něj vodu. Napil se studené tekutiny, která mu schladila hrdlo i žaludek a pomalu se zvedl. Pomalu došel do jejich prozatimního pokoje, nebo spíše do Adamova bejvalého pokoje, bylo to jedno. Adam ležel ruce měl za hlavou a měl zavřené oči Tommy přes něj přelízal na druhou stranu, když ho dvě paže zastavily a on se nakonec i poměrně ochotně posadil do Adamova klína. Když se mu podíval na obličej, oči otevřel. Naskytl se mu pohled do trochu tmavších modrých duhovek nebyla zachována ta světlá barva jako, když byl šťatní byli tmavší a smutnější. Jeho ruce ho nepřestali držet. Z pasu se přesunuli na boky a z boků sjeli na bříško. Když tam nebyla látka byla vidět malá vyboulenina, přejížděl ji dlaněmi a prsty. Tommy vypadal užasně. "Budeme rodiče?" zašeptal otázku a zrakem přejel zas k jeho tváři a do jeho čokoládovích očí také jeho duhovky nebyli krásně hnědé jako vždy. "Budeme rodiče," zašeptal zničeně Tommy. "Pořád je ti špatně?" zeptal se tichým hlasem a jednou rukou od jeho bříška přejel po hrudníku, krku až k tváři jemně ho pohladil po skráni a zaroveň druhou ruku nechal spočinout na jeho bříšku. "Ne. Už je mi líp," zašeptal Tommy lhal by kdyby tvrdil, že mu ty doteky nejsou příjemné. Adam jen přikývl a hleděl mu do očí. "Strašně si mi chyběl," zašeptal nevěděl jeslit to říká jen za dnešek, nebo za celé měsíce co strávil pryč. "Ty mě taky," zašeptal Tommy a překulil se vedle něj a Adam se zasmál. "Už se ti u mě nelíbí?" zeptal se trochu ublíženě. "Chci ležet a taky bych si dal zmrzlinu," zašeptal Tommy a usmál se a z boku se k Adamovi jemně přitulil. "Donesu ti jí jestli nějákou máme, ano?" Pousmál se trochu a dal mu polibek do vlasů. Jen jemný, ale na chvilku si připadal zase dostatečně štastný. "Děkuju," pousmál se Tommy

Bylo mu dobře na chvilku. Jo stres byl na chvíli pryč a jakmile se Adam zvedl, aby sešel dolů uvelebil se víc v peřinách poupravil polštáře a chvili koukal na dveře, ale byla blbost, aby se Adam vrátil hned ve stejnou vteřinu. Takže radši pohledl na své břiško prstami po něm přejel bylo to zvláštní a klížily se mu oči nakonec je zavřel uplně a ruku nechal tam, kde jí nechal.

Adam sešel po schodech nechápal jak to dělá. Tommy ho dokázal vždycky přivést na jiné poztivnější myšlenky, ale stejně tak i na mnohem horší myšlenky. Jakmile vešel o kuchyně podivil se bylo tam ticho a cigaretoví smrad. Když se podíval ke stropu viděl poměrně dobře oblak kouře, co se tam usadil a radši otevřel okno, aby se všechno vyvětralo. Bylo tam všude podivně prázdno, ale auto venku stále bylo. Takže radši zůstal u své lepší nálady. Naklonil se k mrazáku a otevřel těžší dvířka. Pomalu vytahoval z pulky namrzlé šuplíky a hledal balení jakékoliv zmrzliny, ale našel jen led, zeleninu, zmražené ovoce, zmražené maso, zbytky. Nic, co by odpovídalo aspoň zdanlivě zmrzlině. Skusil druhý šuplík a usmálo se na něj štěstí. Kelímek čokoládové zmrzliny ihned po něm hrábl a otevřel bylo tam snad dost pro Tommyho. Hned zasunul šuplíky kelímek položil na linku a zaklapal dvířka. Udělal lehkou otočku a podvědomě se usmálm sahl do šuplíku a vytáhl lžičku. Skoro rychlostí blesku běžel nahoru za Tommym, ale když vešel neuviděl nic víc, než zachumlaného manžela, který spokojeně oddychoval. Musel se na Tommyho usmát jen pár pramínku blonďatých vlasů mu čouhalo jinak měl deku až pod nosem. Občas se trošku pohnul, ale Adam nemohl odtrhnout oči. Nehodlal se znovu vracet dolů takže jen přešel k oknu a otevřel ho, aby na parapet položil zmrzlinu, aby netála - stále byla venku docela zima. Ale vyrušilo ho zamručení. "Zavři to okno, je tu zima," zamumlala spíš peřina než Tommy a Adam tam rychle položil zmrzlinu a zas zavřel. "Nechtěl jsem tě vzbudit," zašeptal Adam a přešel k posteli. Lehl si opatrně pod peřinu, aby Tommymu neuniklo teplo a pousmál se. "Já nespal. Ne, nespal," zamumlal Tommy a přetočil se k Adamovi trochu se k němu přitiskl a zase klidně oddechoval. "Jo jasně, nespal a já jsem děda mráz," zasmál se velice tiše a pod peřinou opatrně omotal ruce kolem Tommyho pasu a položil dlaně na jeho bříško.

Už si ani nepamatoval jak usnul, ale probudil se až ráno. Tommy vedle něj nebyl. Nespokojeně zamručel, ale venku svítilo sunce a zmrzlina by si nezasloužila nadarmo roztát a on by stejně neusnul. Pomalu se zvednul a protáhl si ruce pomalu se zvednul z celé postele, aby si oblékl pohodlné kalhoty a když vykoukl ven zjistil, že zmrzlina je pryč. Jen se pousmál a zas padl do postele nehodlal být dole, když mohl ještě spát, místo truchlit s cigaretou v puse.

Tommy se vzbudil brzo ráno. Kručelo mu v břiše, na kterém spočívali Adamovi ruce. Opatrně se vymotal aniž by ho vzbudil a vzal si rychle aspoň Adamovu větší košily, aby nemusel nosit i kalhoty. Podíval se do zrcadla, ale neměl náladu se upravovat chtěl jist a pak periferním viděním to uviděl. Ten kouzelný kelímek s lahodným mraženým potěšením. Otevřel okno a rychle ho zavřel byl extra citliví na tu zimu. Na stolku si vzal lžičku a na chvlku si sedl na jejich tašku a jedl. Až když byl obsah zmrzliny prázdný sešel dolů. Přesto si musel stále narovnávat košily protože v ní až moc vynikalo jeho malé přesto výraznější bříško, aspoň pro něj. Dole seděl Neil s cigaretou v puse a Tommy zapochybovla jestli Neil vůbec někdy spí. "Dobrý ráno," řekl tichým hlasem Tommy a přešel rovnou k ledničce. "Myslím, že je fajn, že budete mít dítě. Je to požehnání a u tebe dvojitý," řekl Neil trošku chraplavím hlasem z působení cigaret. Tommy se na chvili zamyslel jestli Adam začne taky takhle mluvit, to by mu už nesměl ani jednu dovolit. "Jsem rád, že to vnímáš takhle, já jen nechci, aby to nikdo věděl ani vaše máma dokud se nevyřeší pohřeb a podobně," povzdechl si Tommy a vyndal si jogurt. A namáčel v něm slaný rohlík. Neil se jen ušklíbl, když si vedle něj Tommy sedl. "Kdybych ti něvěřil tohle mi to jednoznačně potvrdí," zasmál se tiše Neil a Tommy ho probodl pohledem, ale hned na to se usmál a dál přikusoval. "Myslím, že už truchlíte dost. Dneska sundám ty zaclony musí se to tu uklidit a vyvětrat," řekl Tommy a ukousl si další sousto. "Netušil jsem, že chceš spáchat sebevraždu," zasmál se Neil. "Co?" koukal na něj Tommy překvapeně. "Naše máma to moc prožívá včera jsme se, no trochu hádali neumí si to přiznat a nevím jak bude reagovat, ale v tvym stavu by ti měl Adam pomoct a přinejmenšim to sveď na něj," zasmál se Neil a Tommy s nim. "Budeš dobrej strejda, jestli se to povede," posteskl si Tommy, když ucítil ruce na ramenech a zvedl hlavu. "Vidím, že se dobře bavíte, Neile našel bys mi ty P papíry?" Zeptal se Adam a Neil kývl an srozumněnou P papíry, byli všechny spojené s pohřbem místo, kde se nahází tělo, umrtní list z nemocnice a tak dál. "Jak ses vyspal?" Zeptal se Adam a usmál se na Tommyho. "Poměrně dobře jen jsem měl hlad, dneska to jedete zařídit?" zeptal se narovinu Tommy a Adam jen s povzdechem přikývl.

Konec deváté části.