Rozvod - 8.část

Tak další část je zde :) Přibyla by už včera jenže jsme musela dělat reportáž do školy o aspoň čtyřech stránkách, kde má být víc textu než obrázků a termín byl do dneška takže jsem to musela udělat tak tak :) No nic Enjoy read :)

Když dojel před nemocnici uviděl Tommyho sedět na lavičce. Nechápal co se děje, ale měl větší a větší obavy. Zaplatil taxikáři ahned vylezl apřešel k němu. "Tommy?" Koukal na něj a snažil se trochu pousmát, alei ten náznak zmizel, když Tommy zvedl hlavu a v očích měl slzy.

Měl čas tu chvíli přemýšlet samozřejmě myslel na to jak to zvládnou. Na to, že v něm rostě život. Na to kolik peněz to obnáší. Na to jaký můžou bejt komplikace. Na to jak toho zkurvenýho hajzla nenávidi. Na to jak mu to řekne. Na to jak to udělají, když se chystá pohřeb. Na to co všechno obnaší, kolik toho budou muset ze svýho života obětovat. A hlavně Tommy nehodlal být doma sám s dítětem. Ať už bylo uvnitř něj nebo už venku. Taky věděl, že by bylo nejlepší kdyby se rozvod nekonal. Jenže mohl na něm Adam trvat. Neměl o tom začínat. Neuvědomil si, žemu tečou slzy a až když uslyšel Adama upřel na něj pohled. "Tommy, co se děje? Je to vážný?" zašeptal Adam nízkým hlasem a starostlivě na něj upřel oči. Chtěl se ho dotknout, jenže Tommy ucukl. "Ne. Nedotýkej se mě," zasyčel tiše a o to víc nebezpečně. "Co se stalo Tommy?" Použil Adam ne moc inteligentně stejnou otázku. Tentokrát vypadalo, že jeho oči jsoupořád ve větších obavách. "Co se stalo?CO SE STALO?!" Vyjekl Tommy a měl chuť Adama praštit, ale zas se mu dělalo slabo a tak jen sevřel pevně víčka a ruku v pěst a zastrčil ji do kapsy, aby se uklidnil a uvolnil. Když nahmatal průkazku. Nehezká věc jak mu to říct nebo spíš, aby se to dozvěděl, ale vši silou jí po něm hodil. "To se stalo," řekl zdeprimovaně Tommy měl chuť na cigaretu. Pořádnou.

Adam jen sledoval vyletnout malou knížečku, co letěla přimo proti němu. Když padala k zemizachytil jí do prstů a překvapeně zamrkal. "Co? Co to je?" Zasmál se Adam. Těhotenský průkaz. "To je můj krásný a milý manželi a určitě chytrý manželi Těhotenský průkaz, číst tě snad ještě naučily ne ?!" vyjel na něj Tommy stejně tiše a podrážděně jako před tím. "No a co je s ním?" Koukal na něj nechápavě Adam. "Čekám tvoje dítě," zavrčel Tommy a stíral si další slzy. "To není možný," zasmál se Adam, ale Tommy na něj upíral pořád stejně vážný výraz.

Adam na něj hleděl. Na jeho břicho, boky. Zdálo se mu, že přibral, ale to nemohla bejt pravda. Nevěřil tomu. Ne prostě nevěřil. "Nečekáš žádný dítě! Si sakra kluk. Tak přestaň dělat scény! Jsou mnohem vážnější věci!" vyjekl Adam naštvaně. Neměl náladu řešit Tommyho vymysli. Ne, teď! Byl podrážděný potřebovalvyřešit milion věcí. "Nelžu ti sakra a řekl mi to doktor mám i ultrazvuk! Bože to jsem to vyhrál nasazovat život kvůli takovýmu kreténovi. Radši dojdu zpátky pěšky!" Vyjekl Tommy naštvaně a utíral rychle slzy, které mu bezmezně stékali po tvářícvh. Zvedl se a co nejrychleji běžel pryč. Adam se jen naštvaně klidil z cesty nasedl do auta co tam zůstalo a doufal, že do večera vychladne a přestane s těma kravinama. Knížečku něvědomky zastrčil do kapsy.

Když se objevil domavytáhl mobil a knížečku na stůl. Šel si dát sprchu. Potřeboval ji až moc. Bylo mu zle z toho všeho hned ráno a hned tak podělaný.

Neil po tom co Adam odjel vytáhl jejich matku do města aspoň na chvilku ven mezi lidi výrazně to nepomohlo, ale snažil se. Vrátily se domů utahaní a Leila si šla odpočinout, už nebyla nejmladší a on se posadil jako předtim ke stolu. Na dřevěné desce stoluleželi Adamovi klíče a telefon. Až teď si všiml, že je mírně nakřuplí, ale nejvíc ho zaujala knížečka. Podobnou měla jeho bejvalá přítelkyně a nejlepší kamarádkakdyž čekala dítě. Bydlela o pár domů dál a měla už svojí rodinu a často ji chodil navštěvovat. Dokud byl časbyla vlastně první které se svěřil, ale ta teď nebyla hlavní. V jejich domě nebyla žádná žena určitě by to věděl anaružověla knížečka ležela u Adamovích věcí. Na chvilku se zamyslel nad tím, že by měl nějákou holku, ale zavrhl to a sám se té představě zasmál. On a holka, hodně podivná paralelní realita. Zvědavost mu, ale nedala chvilku převaloval mezi prsty už znovu vyndanou cigaretu až celý filtr lehce pomačkal a pak hrábl po zapalovači. Cigaretu vložil do ust a rozžehnul její konec. Vydechl a zapalovač zpátky položil do středu stolu a sáhl po knížečce. Cigaretu uchýlil v koutku úst a otevřel hlavní stránku dronbé knížečky. "Thomas Joseph Ratliff. Věk:24 Stadium těhotenství: přibližně 11-12 týden. Těhotenství označeno za rizikové. Neil to přelétl překvapeně očima,razítko od doktoraa podpis tam byl nechápal to. Když knížečku více rozložil byli tam prázdná místečka na zapisy z prohlídek aseplí kancelůářskou sponkou u toho byl ultrazvuk. Na obrázku byla vidět hlavička a droboučké tělíčko bylo to všchno z dnešního dne. Rozhodl se, že sakra musí vědět, co tohle má znamenat. "Na co koukáš?" Vyrušil ho hlas jeho bratra až ucukl a cigareta, která pomalu dohořívala mu div nevypadla z pusy. Rychle jí tipnul a upřel na Adama oči. "Na snímek z ultrazvuku," poznamenal Neil a na každé slovo dal patřičšný důraz a samozřejmě neuhnul pohledem, dokud to neudělal Adam. "Jakej ulrazvuk?" koukal na něj překvapeně Adam. "Nějákýho Thomase...No tak Adame je to pravda?!" vyjekl Neil bez rozmyslu. "Jo je to pravda. Jen on tomu nevěří," dodal Tommy bylo jasně vidět, že má ještě zarudlé oči od pláče a celkově vypadá strhaně a aspoň na třicítku. Rovnou se posadil k nim hlavu založil do dlaní. Adam si naštvaně povzdechl. Chtěl jít pryč, ale Neil ho za ruku zastavil a vrzazil mu do ní snímek. Adam se nakonec ustálil na jednom místě po boku stolu asledoval snímek, potřeboval se z orientovat. Když viděl náznak malého človíčka a dnešní datumněják se mu zasekli všechna slova v krku.

Tommy šel ani nevěděl kam slzel a nakonec brečel. Usadil se v parku dokud mu nebyla zima a nedostal hlad. Už trochu v klidu se vydal něják pryč po pár poptání kolemjdoucích konečně docházel až k nim. Netušil, že mu Adam neuvěří a litoval toho, co mu řekl litoval všeho a nenáviděl to čím procházel. Když konečně došel k jejich domu a uviděl auto na příjezdové cestě s povzdechem vešel dovnitř. Přál si jen zavrtat se do teplé postele, jíst zmrzlinu a spát. Připadal si, že když už to umí pojmenovat, že už to i celkově prožívá se vším všudy. Aspoň měl nějáké výhody, ale taky spousta nevýhod. Jeslti to Adam někdy přizná nebude moct chodit s nim ven bude chtít tutlat všechno a jen bůh věděl jeslit se s nim chtěl dokonce i rozvést. Ironii bylo, že rozvést se chtěl on a teď doufal že s ním Adam zustane za každou cenu, kterou by to mohlo obnášet. Jen, aby v tomhle děsivém něčem nemusel být sám. Když pomalu procházel předsíni a zul si svoje okopané tenisky. Uslyšel debatu v kuchyni a když vešel ihned se zapojil. Poté se jen usadil a založil hlavu do dlaní. Zvedl oči až když jeho snímek z ultrazvuku držel Adam a vypadal, že ztratil řeč. "Půjdu si lehnout je mi špatně," zašeptal a prošel kolem Adama, ale ucítil stisk na ruce. "Půjdu s tebou," zaznělo tiše a bez jakéhokoliv výrazu, ale Tommymu to přišlo mírně děsivé.

Konec osmé části.