Rozvod - 12.část

Next Chapter. Řekla jsem si, že se trošku nudím tak proč vám neopravit další část (je o trošku delší než předchozí) navíc za poslechu soundtracku z Pulp Fiction to docela jde :) So Enjoy read :)

"Vím, kde je pomáhám mu občas s koncertama jel domů," řekl Neil nakonec poměrně jednoduše. "Na pohřeb přijede, ale pak zase jede. Má nějákou akci, ale asi by si za nim měl jít," řekl Neil jednoduše "Teda jet," opravil se a zasmál se. Znovu si potáhl a Tommy na chvilku zatoužil taky si vzít cigaretu a vykouřit všechny své problémy. "Fakt superto tam mám jet taxíkem? Pán si uráčil vzít auto a já budu utrácet," řekl naštvaně Tommy a sedl si vedle Neila. Od pusy mu sebral jeho cigaretu, co si právě zapálil. "Budete mít debilní dítě," řekl Neil a po tom, co Tommy potáh mu cigretu vzal. Tommy jen vydechl obláček dýmu, chybělo mu to. "Hele Tommy narovinu, co se mezi váma děje," řekl Neil a sledoval bedlivě Tommyho tvář, aby z ní vyčetl cokoliv co šlo. "Chci se rozvést, " řekl Tommy narovinu jednoduše a upřímně a Neila tim dost překvapil. "Vážně?" Ptal se jako by tomu snad vůbec nevěřil. "Jak dlouho?" Zmohl se jen a Tommy si povzdechl. "Už dýl, ale doopravdy jsem mu to řekl než jsme sem jeli. Myslím tím ten samej den a pak se to dozvěděl. Řekli jsme si, že o tom mluvit nebudeme, ale já nakonec, prostě se bojím, že ta jeho kariéra by byla akorátdost velkejproblém," řekl unaveně Tommy a položil si hlavu na stůl. "Běž si lehnout chlapea zejtra tě k vám klidně hodím, ale měl by sis to dobře promyslet," řekl Neil a Tommy se na něj na chvilku zahleděl. Bylo vidět jak je strápený a jak zahání všechen stres vyčerpání cigaretami a kafem. Nikdy ho takhle neviěl, a bylo mu to líto. "Nechceš si lehnout se mnou?Sám stejně neusnu," konstatoval tiše Tommy. "Já nejsem gay a si manžel mýho bratra," zasmál se Neil na odlehčenou. "Mužeme si o tom všem popovídat a ty bys měl spát. Příjde mi, že za celý ty dny si ani jednou spát nešel," řekl Tommy a Neil nakonec jen přikývl. Tipl rozkouřenou cigaretu a zvedl se.

Neil byl strápený. Hodně. Umřel mu táta musel zařizovat pohřeb. Smířit se s tím, že jeho matce bude tvrat dlouho než se s tím sama smíří a vyrovná, a taky být v tom depresivním prostředí víc než by si přál. Do toho přijel Adam, a i když na první pohled to nebylo zřejmé, protože Adam a kupodivu i Tommy jsou dobří herci poznal, že něco není tak uplně v pořádku. Nehledě na toho drobečka, co Tommy nosil - to bylo hned o starost víc, i když to nebyla zas až tak jeho věc. A pak nakonec přišel Tommy s rozvodem a Adam odjel. Už se nevrátil a jen mu napsal, že je doma, a že se nevrátírespektivně vrátí, ale jen na pohřeb a ať domů pošle Tommyho až se ráčí ukázat.

Moc neváhal, když ho Tommy začal přemlouvat, aby si sním popovídal potřeboval s někým mluvit a jejich matka ani jeho bratr toho nebyli moc hodni. Oba měli svých starostí dost a nikoho nechtěl otravovat. Vyšli nahoru shledali nejvhodnější Jeho pokoj, kde měl spoutu plakátu, věcí a knih. Žil tam. Neměl potřebu se hnout jako Adam, který vždycky chtěl někam pryč a potřeboval něco dokázat. On chtěl jediné: Rodinu, lásku a manželství. Nešlo mu o kariéru ani o peníze.

Tommy se po Neilově pokoji rozhlížel. Nebyl tam poprvé, ale spíš vždycky jen nakoukl a teď také neztrácel čas. Měl chuť si lehnout a tak to udělal. Neilova postel byla senzační a velká lepší než nemocniční, nebo ta u nich doma, protože měl Adam v plánu všechno vybrat sám a tak to i udělal. A Tommy se jen musel smířit s tim, co tam jak nově bude. "Pojď si taky lehnout je tvoje a já tě neukousnu," zasmál se Tommy a sledoval Neila, který nervózně postával ve dveřích.

Rozmýšlel o tom jeslti se má Tommymu svěřit, i když věděl, že to nikomu nepoví. Nakonec se přiblížil a Tommy ho rukama stáhnul na postel k němu a oba se rozesmáli. "Máš bezvadnou postel," usmál se Tommy a Neil se lépe uvelebil. Tommy neváhal a přitulil se k němu. Neil se poměrně uvolnil a sledoval Tommyho roztomilou tvář, kterou lemovalo pár blonďatých pramínků. "Víš, je to strašně těžký," vydechl Neil a prstami odhrnul těch pár pramínků. "Já vím. Klidně se z toho vymluv," zašeptal Tommy a jednu ruku si dal k Neilovi na břicho. Sledoval jeho tvář. Takhle ležívali s Adamm někdy na začátku jejich vztahu, když se ještě hodně milovali a Neil mu Adama strašně připomínal ve spoustě věcech. Jen byl milejší a chtěl rodinu. "Víš. V jednu chvíli tady byl a v druhou volali z nemocnice, že to nepřežil a že měl autonehodu máma se složila. Brečela mi v naručí a.. A jeli jsme do tý nemocnice. Byl jsem tam s ní viděl.. Viděl jsem vše-," Neil přestal mluvit a Tommy mu opatrně prstami setřel první slzy a rukou ho objal. "Bude to dobrý, klidně břeč," utěšoval ho Tommy a pevně ho rukou objímal a stíral mu nové a nové slzy. "Nikdy jsem takhle náší mámu neviděl, nikdy a pak to bylo strašný. Dali jí nějáký prášky a pak už to odmítala. Nechce si to přiznat a já musel bejt silnej. Nemohl jsem brečet, i když jsem tak moc chtěl. Bože, potřebuju cigáro," vydechl Neil, ale Tommy ho pevně držel. "Ne, neměli by jste ani jeden, " povzdechl si Tommy a Neil ho opatrně stáhul na sebe a pořádně ho objal oběma rukama. "A co ty? Potřebuješ se vyzpovídat víc než já," pousmál se Neil a Tommy se na Neilovi obročmo posadil. "Hmm.. tvůj bratr se mi nevěnuje a radši jezdí někam doprdele na koncerty, a když nahodou přijede de mu jen o sex, nechce to dítě nebo se možná tváří, že jo, ale je to čára přes rozpočet. Chtěl by to zachránit, ale já nechci s tim, že on zase pojede pryč a neuvidím ho jak je rok dlouhej. Nechci v tom vychovávat dítě a nakonec jsem těhotnej a nic nemužu a vlastně můžu umřít stačí, že se něco podělá a.. Nemám na to sílu," povzdechl si Tommy a sledoval Neilovu tvář. Neil ho jemně pohladil po tváři. "Bude to dobrý, nevím jestli by ses měl rozvádět, i když máš asi dost dobrej důvod, " zasmál se Neil a Tommyho zezadu furt podepíral. "Sám to zvládneš? Nechodíš do práce a bez Adamovejch peněz a s rostoucím břichem.. Nemusím být učetní, abych ti rovnou řekl, že to nedopadne dobře. Aspoň, ne pro tebe z čeho vyžijete? A ten dům taky patří Adamovi," poznamenal Neil a Tommy si smutně povzdechl. "Myslíš, že to znamená, že mám zůstat jen abych svý dítě zajistil? Ale, to já nechci. Nechci k němu bejt přivázanej," vydechl nešťastně Tommy. "Kdyby se aspoň snažil neodjel hned. Taky vaše matka není moc nadšená, že čekám dítě. Myslím, že ani já ani to dítě v týhle rodině nemáme co dělat," vzdychl Tommy neštastně a promnul si spánky. "Bolí tě hlava?" zeptal se soucitně Neil. "Jo, ukrutně," povzdechl si Tommy a ucítil na svém břiše jednu Neilovu ruku a druhá ho stále podpírala. "Mě osobně, by nevadilo mít rodinu," zašeptal Neil a jemně Tommymu vyhrnul tričko pod, kterým se rýsovala napadnější boule. Tommy jen sledoval jeho ruce, které mu uklidnujícím gestem přejížděli po bříšku a na chvilku zavřel oči. "To přesně znamená co?" Zašeptal Tommy a víc se posunul, aby si lehl, i když jim nohy zůstali propletené. Ruce zůstali na Tommyho břiše. Stejně tak jeho oči zůstali zavřené. "Že bych ti rád pomohl místo Adama, kdyby jste se rozvedli," zašeptal a Tommy otevřel oči. "Vážně?" zašeptal Tommy a jemně se pousmál. "Jo, vážně," zašeptal Neil a Tommyho zase rukama objal. Oba nakonec poměrně spokojeně usnuli u sebe v náručí.

Adam celý den pracoval s manažerem věděl, že je to možná sobecké, ale neměl na to. Neměl na to být ještě chvíli v matčině domě a to, že nemohl k Tommymu ho ještě víc štvalo. Navíc byl si vším nejistý. Byla tam možnost, že dítě není jeho. Navíc ho ani nenapadlo, že by Tommy mohl být naštvaný, ale přece nechtěl návštěvy. Prostě měl toho dost a vybublal. Doufal, že Tommy přijede brzo domů, vyřeší se to, a že budou spolu dokud neodjede na pár měsíců na další tour. Prostě si dál neuvědomoval, že Tommyho zanedbává a myslí pořád na sebe. Nakonec, ale přeci jen zavolal do nemocnice, kde mu bohužel sdělily, že už tam není. Byl překvapený, že ještě není doma, ale nehodlal se tam vracet až na pohřeb jak to psal Neilovi což bylo stejně zítra. Měl, ale pořád větší pochyby a dával za pravdu víc a víc matce proč přinzat, že je dítě jeho, když mu to akorát komplikuje život a zároveň dítě ani nechtěl. Navíc neni si ani jistý, že je jeho. Radši tyhle myšlenky zahnal pryč a věnoval se dál práci až dokud neusnul.

Tommy se probudil až ráno. Trošku rozbolavělí ze stejné pozice, ale s drobným úsměvem, když citil dvě ruce, které ho objímali a nechtěi pustit. "Neile," zašeptal mu do ucha, aby ho nevzbudil nevkusným způsobem, ale dostalo se mu jen zamručení. "Pust mě. Musím se protáhnout," zasmál se tiše Tommy. "Nic nemusíš," zamumlal rozespale dal se zavřenýma očima, i když už dávno nespal. "Když mě všechno bolí," zaprotestoval Tommy, ale nic pro vyprostění z teplého uvěznění nedělal. "Jenže mě pak bude zima," zamumlal Neil a pootevřel oči. Tommy se a naplno usmál. "Můžu ti zkazit náladu?" zeptal se Tommy, ale usměv mu nezmizel. "Do toho," řekl Neil a taky se usmál. "Vážně si to myslel vážně? Včera. Že bys mi pomohl s dítětem, že bysme byli svým způsobem rodina," zašeptal Tommy. "Smrtelně vážně. Myslím, že to dřív budou pršet trakaře než já si někoho najdu a navíc budu jen hodnej strýček neil," zasmál se Neil a Tommy si oddechl. "Děkuju," usmál se Tommy. "Za všechno.. Děkuju,"povzdechl si Tommy a ještě víc Neila objal. "Myslel jsem, že tě všechno bolí," zasmál se Neil a opatrně Tommyho pustil a lezl z postele, když se za ním vrhnul Tommy, který vystřelil rovnou do koupelny.

Neil šel rovnou za ním, i když mu nedělali dvakrát dobře davivé zvuky. Vešel dovnitř. Vyndal kelímek a odtočil do něj studenou vodu. Klekl si rovnou vedle Tommyho, aby mu odhrnul vlasy a podal mu vodu. "Na napí se. Bude ti líp," pousmál se Neil a pohladil ho po zádech. Tommy jen tichounce poděkoval. Dlouze se napil byl rád za takovou péči. A nechápal jak to málé. U něj v břiše, může způsobovat tohle zničeho nic. Když vydýchal další nevolnost, konečně se mohl zvednout, i když za pomoci Neila měl pocit, že celé ty roky takovouhle péči a lásku zažil možná první rok společného života s Adamem. Mohlo to být stejné? Doufal, že ne. Neil neměl žádné potřeby být hvězda. Chtěl jen rodinu, rodinný život a nakonec Tommy tu mohl žít s nim i s dítětem a Adam ať si dělá, co chce. Už mezi nima nebyla láska a jeslti byla tak hluboko. Hodně hluboko pohřbená a chtělo hodně usilí ji vyhrabat zpět. Bylo, ale jasné, že dokud se Adam nevzpamatuje a nezačne si ho vážit, což bylo upřímně nepravděpodobné, žádné usilí vyvinuté nebude.

Tommy se nakonec Neila pustil, ale zatočila se mu hlava, a kdyby ho Neil nezachytil a nepřitáh k sobě, asi by se skácel. "Tommy, je ti dobře? Pojď musíš do postele, donesu ti něco k jídlu a opovaž se hnout," řekl hned Neil a pomohl Tomymu do pokoje následně i do postele. "Je mi dobře. Jen se mi zatočila hlava," řekl hned Tommy a na posteli se posadil. "Lež a opovaž se vstát," usmál se Neil a došel dolů, kde seděla Leila. "Mami? Dobrý ráno," řekl Neil a sledoval jejich matku. Prohlížela si fotoalbum a Neilovi se sevřelo hrdlo. Nevěděl, co dělat. Nakonec vytáhl ze skřínky krabici s kapesníkami a podal jí jeho matce, která už slzela. Neil by bezradnej. Radši koukal z okna. Úplně zapomněl, že za dvě hodiny mají být na pohřbu.

Tommy se nudil. Bylo mu dobře, i když ta péče byla okouzlující, nesnášel nic nedělání. Takže neotálel a sešel dolů opatrně, ale s přidržováním sešel. V kuchyni našel Neila zírajícího z okna a jejich matku plačící nad fotografiemi. Věděl, že pro Neila je to stejně těžké a on byl nestraný. Tiše si sedl k Leile a obejmul jí. Nevzpouzela se nechala se objímat a plakala Tommymu do ramene. "Proč se to stalo? Tak najednou teť tu budu tak sama...," vzlykala Leila a poprvé projevovala pořádně nějáké emoce. Neil se překvapeně otočil, když viděl Tommyho a sedl si z druhé strany. "Máš nás s Adamem a budeš mít vnouče mami. Neodejdu a Tommy tu nejspíš zůstane i s miminkem mami," konejšil Neil a Tommy se povzbudivě usmál. "Chovala jsem se hrozně to dítě je asi požehnáním," zašeptala k Tommymu, i když ji tohle říct pořád dělalo trochu problém. "Jo to je, a bude mít tu nejlepší babičku nebo spíš mámu, když jsme všichni kluci," usmál se povzbudivě Tommy a Leila se pousmála. "Kéž by tu Eber byl.. Byl by šťastný, že bude mít vnouče," zavzlykala a i Tommy a Neil ji objali.Objímali ji dost dlouho dokud nebyla v klidu a dokud měli čas.

Konec Dvanácté části.