Rozvod - 11.část

Další část je tu, protože jsem dneska všechno zvládla rychle, jelikož mi příprava do školy trvá vždy tak půl hodiny a mám čas tu sedět a opravit to :D So Enjoy Read :)

Adam seděl v malém pořhebním ústavu. Všechny stěny byli šedé na nichž byli různé obrázky hřbitovů. Celé to na něj působilo až moc depresivně, stejně tak na jeho bratra. "Takže kolik to bude ve výsledku stát?"Zeptal se Adam nervozně. Už ho nebavilo trávit v tomhle prostředí čas. Majitel, který se jmenoval příhodně Black se jen záhadně pousmála nahlas vysloval nesrozumitelná čísla. "Zhruba 5tisíc dolarů," řekl nakonec majitel v černošedém obleku asi, aby ladil s interiérem a Adam přikývl. "Já to zaplatím Neile," řekl narovinu a Neil jen přikývl tolik peněz neměl a i tak měl starost spíš o placení učtů v domu. "Tak tedy podepiště to tu a tu a ještě vyberem datum," řekl spokojeně majitel. Adam si podmínky smlouvy pročetl, a když s tím souhlasil on, Neil neváhal a podepsal to. "Tady je záloha,"vyřkl hned Adama podal majiteli 1500. "Mohlo by to být už tenhle víkend?" zeptal se Neil byl čtvrteka on toužil to mít všechno za sebou. "Určitě. Tedy samozřejmě! Děkuji tak v sobotu v 10 ráno?" zeptal se majitel rozjařeně a oba dva přikývli.

Adam jel v autě popravdě jako šílenec ctěl už domů, za Tommym. Měl pocit, že všechno se možná pomalu vrací do starých kolejí, že to možná zachrání. Nemohlo být těžké svést ho a on doufal, že tím všechno vyřeší. Neil tomu bylo jedno jak, ale hned jak vlezli do auta už si zapaloval cigaretu. "Zpomal brácha nebo nás zabiješ," řekl když tachomer ukazoval i trojcifern čísla."Chci být co nejdřív s Tommym stejně tě dřív zabije kouření," Neil jen zakroutil hlavou a když dojeli domů našli jejich matku stojící v kuchyni. "Ah. Chlapci, kde jste tak dlouho?" Usmála sea dál spokojeně vařila oběd a ochutnávala. Neil na ní překvapeně koukal, ale oba poznali, že není v pořádku. "Kde je Tommy?" zeptal se Adam. "Ty si věděl, že čeká dítě? V tak nevhodnou dobu?" zeptala se jen tak a Adam na ní nevěřícně zíral. Cože? Ano, no já, ale nechtěl ti to zatím říkat," řekl Adam a Leila si odfrkla. "Nemužu za to, že sudaval moje záclony. Váš táta nechce, aby je sundaval, proto se to určitě stalo," řekla. "Co se stalo mami?" koukal na ni Neil a pak přešel do obýváku, kde uviděl židly přes níž byla hozená záclona. "Tommy spadnul," řekla jednoduše jako by se nic nestalo. "Cože?! Kde je a co to dítě mami?! " vyekl Adam. "Bože Adámku třeba ani není tvoje, proč se o to staráš?" řekla skoro naštvaně. "Víš co. Nech mě žít mami. Nehodlám se tebou o tom hádat když je můj jedinej manžel v nemocnici!" Vyjekl Adam a běžel do auta aniž by se nechal Neilem nebo Leilou zastavit.

Tommy ležel v nemocniční posteliokolo něj byli jen bílé stěny a nic víc nenáviděl to. Neměl rád nemocnice. Přemýšlel a to taky neměl rád. Samotné přemýšlení mu až tak nevadio, když to byli krásné věci, ale většinou myslel jen na ty strašné. Myslel na to jaké to bude žít s Adamem. Nečekal, že by se něják změnil a o to víc se toho bál. Věděl, že jakmile to půjde zase odjede a na něj zapomene. Bolelo ho z toho srdce. "Promiň za všechno maličký," zašeptal a přejel si prsty opatrně po bříšku, na místě kde nebyl žadný pásek. Steklo mu i pár drobných slz, ale ty zažehnal sevřenými víčky a pomalu usnul.

Adam přemýšlel. Jel jak blázen a v hlavě mu vystupovali pořád stejné otázky: Stalo se mu něco? Je to vážné? Žije moje dítě? a nakonec poslední otázka. Je to moje dítě když jsem byl tak douho pryč jak říkal? ta ho děsila nejvíc nechtěl ze sebe nechat dělat debila. Moc se díky tomu všemu nesoustředil na řízení takže málem několikrát naboural, i když to bylo to poslední co by se mělo stát. K nemocnici dojel nakonec v pořádku, ale bylo poznat, že se mu klepají ruce ze stresu. Někdo by řekl, že na to má být zvyklý, ale očividně ho tahle situace vyváděla z míry. "Prosím slečno, kde bych našel Thomase Ratliffa?" Ptal se hned a slečna v recepci jen naťukala jméno do počítače. "Prominťe, ale nepřeji si žádné návštěvy. Stejně tak pan doktor nechce, aby byl ve stresu," řekla pohotověa Adam si jen povzdechl. "Nikdo to nemusí vědět. Prosím jen na chvíli. Potřebuju ho vidět!" říkal prosebně a zoufale Adam,ale slečna, i když soucítila nehodlala nikoho pustit. "Jeďte domů. Zítra ho určitě pustí," řekla a Adam nakonec s povzdechem opustil nemocnici. Mobil stejně tak pořád neměl takže telefonovat mohl maximálně z domova a po tom, co jeho matka měla takové kecy nejspíš i v přítomnosti Tommyho. Moc nedoufal v to že by mu to Tommy zvedl. Radši nasedl do auta a jel pryč místo domů jel zpátky do městaza svým manažerem. Nehodlal dál nic řešit ani ohledně pohřbu ani ohledně matky či Tommyho. Hodlal se s ním dohodnout až přijede domů do jejich domu.

Ráno, když se Tommy probudil a rozkoukal. Cítil se už lépe. Zjistil, že kolem bříška nemá žádné pásky. Vážně neeměl. Nezdálo se mu naštěstí nic. Nečekal ani moc dlouho po pbouzení a zvedl se s nemocničního lůžka poznal, že má v pokoji potevřené dveře a bosky přešel po studené chodbě až k sesterně, kde pro jeho štěstí seděl i doktor a vyplňoval lejstra a formuláře. "Pane Ratliffe," řekl překvapeně ale pousmál se. "Jste v pořádku i miminko. Jen musíte být v klidu a pravidelně chodit na prohlídky a kdyby se cokoliv dělo hned do nemocnice," usmál se doktor a Tommy jen tiše poděkoval byl rád, že muže domů a byl si téměř jistý, co chce udělat. Rozvede se s Adamem hned. Nechtěl, aby jeho dítě žilo i s vědomím, že má druhého otce Adama, který by jen jeho dítě klamal a neměl na něj čas. Nestál o to. Bylo to pro něj zvláštní rozhodnutí měl jasno v tom co chce a byl si jistý, že je to pro něj a jeho dítě nejlepší řešení ani nepostřehl kdy začal myslet za dvaa podvědomě se nad tím usmál. Sestry mu předali propouštěcí papíry, které podepsal, zaplatil za pobyta moc jim za ochotu poděkoval na oplátku mu zavolali taxíka a on spokojeně mohl odjet rovnou do advokátní kanceláře pro tížené papíry. Dostal je poměrně brzy a chystal se až budou doma nechat si je stvrdit vlatsním právníkem. I když jeho spokojený výraz ztuhl, kdyžjeli k domu Adamovi matky. A nahradil ho naštvaný výraz, když vešel dovnitř a nikde Adam nebyl. Až když vešel do kuchyně našel jeho bratra. "Ahoj Tommy, jak ti je? Co ten prcek?" ptal se Neil a vydechl obláček kouřea znovu si potáhl z rozkouřené cigarety. "Je v pohodě a je mi dobře, kde je sakra Adam?" řekl rozčarovaně Tommy a sledoval bedlivě Neila. "Nevím, chytnul ses mámu a jel do nemocnice a pak už se nevrátil něják se přepokládalo, že je s tebou," řekl Nei,l i když dobře věděl, kde je Adam, protože mu psal zprávu od jeho manažera. "Takže nevíš, kde je?" zeptal se znovu s povzdechem Tommy narušilo mu to plány a začla ho docela známě bolet hava.

Konec jedenácté části.