Rozvod - 10.část

Prosím kdyby jste někdo měli nějáké odkazy na fotky Kurta Cobaina, Nirvany atd.. Aby jste mi dali vědět :D hledám různě odkazy kvuli zavěrečné práci :) Děkuji. Jinak jsem se rozhodla, že příběh měnit nebudu bude tak jak to mám vymyšlené Happy End možná bude možná ne. Enjoy Read :)

"Adame já jen chci, abys věděl, že... Že je to hodně rizikoví nemusí se to povést, " povzdechl si Tommy a ochranitelsky si dal ruku na břicho přešla ho chuť. "O čem to mluvíš?" Ptal se Adam. Trochu ho ta slova vyděsila. " O tom... Tom miminku," vyslovil to snad poprvé ve spojitosti s ním.

Adam věděl docela dobře o čem mluvil, ale přišlo mu to zvláštní. Ani o tom nic nevěděl ženy ani těhotenství ho nezajmali zdalo se mu to lehké ženska otěhotní, nosí dítě 9 měsíců, vyprdne dítě ven a je to. Samozřejmě měl přátele co měli malé dítě, chlapečka, ale zdalo se mu to stejně jednoduché, když měl možnost s nim být nekřičel, nebrečel byl roztomilý, hodný, sladký. Připadalo mu tohle jako nejmenší problém. A to, že Tommy čekal zázrakem dítě mu přišlo zvláštní, ale nečekal, že bÿ to bylo něják vážné, když už mohl otěhotnět, určitě ho donosí. Nebylo tam žádné ale. Ani kdyby. "To znamaná že mužeš i... I umřít?" zeptal se. "Nechci dítě jestli tě to bude stát život! Můžeš to dát pryč ne?!" Vyjekl Adam. "Nemužu jen tak dát dítě pryč. Neříkej tomu "to" roste ve mě dítě, můžu i umřít a stejně tak to dítě může se cokoliv stát Adame. Chci jen, abys s tim počítal, navíc je to moc rizikové dát to dítě pryč nemám na výběr," povzdechl si Tommy. Nechápal proč je všehcno krásné a hezke a pak zase totálně v háji. "Nehádejte se tu jak starý manžele!" Uchichtl se Neil. "Adame, měli bysme jet. Tommy ty máš na starost naši matku, nakrm ji a vem ji ven, mluv s ni," řekl jednoduše Neil jako kdyby měl hlídat psa a Tommy jen posmutněle kývl. Adam ho nakonec jen objal a Tommy měl pocit, že někdy je ten naladovej Adam a ne on.

Tommy byl na jednu stranu poměrně dost naštvaný, že ho tam jen tak nechali a zdrhnou si od problémů. Nehodlal čekat na Leilu a sám poznal jaké to je, když mu někdo umře. Nemohla truchlit nekonečně ani Adam ani Neil. Vzal od stolu zatím židly, kterou přesunul pod velké okno v obýváku a hned na ní vylezl. Byla trochu vratká a trochu se kývala, ale věděl, že, když nebude dělat prudké pohyby zvládne to. Ruce natáhl ke cvočkům na vrchu černých záclon a pomalu je sundaval. "Oh Tommy! Co to děláš?!" Vyjekla Leila zničeho nic a Tommy se lekl. Židle nepříjemně zavrzala a pod jeho vystrašeným náporem se zakymácela a on i s židlí sletěl na zem. Dopadl sice do černých záclon, ale poměrně nešikovně a na břicho a ihned sám zjistil, že nemůže pod náporem ostré bolesti vstát. "Panebože Tommy! Co je ti?" Vyjekla Leila a rychle seběhla k Tommymu. "Já, Leilo, zavolej prosím tě sanitku," vydechl ztěžka Tommy a Leila neváhala a vytočila na svém telefonu 911.

Leila se vzbudila jako každé ráno posledních pár dní, bez chuti k životu. Bylo to jen z nutnosi a možná přetvářky kvuli jejím synům. Chyběl jí její můž vedle, kterého se každé ráno budila. Vnímala všechno až moc dobře a stále nemohla věřit, že zbytek života stráví bez někoho tak blízkého. Nehodlala řešit pohřeb ani jiné záležitosi, protože pro ní pořád její muž žil. Nechtěla se smiřovat s něčím jiným. V noční košily a županu vykonala ranní očistu, jako vždy a sešla dolů, když ale viděla jejího zeťe jak se na židly naklání po její zácloně nezadržela vyjeknutí. Neměl právo sundávat vyzdobu i když byla smuteční dala jí tam pracně ona. Bohužel nepomyslela na následky svého nenadálého vyjeknutí.

Tommy to nechtěl říct, ale musel jinak by mohla sanitk přijet až buhví kdy a jeho ovládl strach o ještě nenarozené děťátko. "Řekni jim, že jsem ve 12 týdnu těhotenství a že mám bolesti," vydechl Tommy neštastně větu co by se spíš čekala od ženy a Leila na něj chvíli jen zírala s otevřenou pusou. Než konečně sdělila slečně na ústředí, že potřebuje sanitku a proč. Netrvalo moc dlouho a sanitka dojela k nim a do domu vešli dva sanitární doktoři i s nosítkami. "Nemůžu se postavit.. Kvuli bolestem," sdělil Tommy s těžkým výdechem a doktoři po sérii rychlích vyšetřeních Tommyho vyzvedli na nosítka a vzali do jejich vozu i s Leilou, která odmítala zůstat sama. Doktoři se dlouho nemuseli rozhodovat, protože z předešlé události se celá třásla.

Tommy strávil na ambulanci, kam ho sanitka převezla asi tři hodiny. Naštěstí nebo spíš na neštěstí u něj byla Leila, která ho držela za ruku, i když mlčela a urovnávala si všechno v hlavě. Tommy byl upřímně neštastný. Všechno ho bolelo a odmítli mu dát tišící léky. Dokud nezjistí přesnou situaci. Měl vyhrnuté tričko a na jeho břiše byli různé podivné pásky, aby na vedlejším monitoru ukazovali jestli je děťátko v pořádku nějákými složitými termíny. "Řekni něco," zaprosil Tommy nakonec. Připadal si jako kdyby byl sám a on v téhle chvíli být sám nechtěl. Litoval toho, že chtěl ty blbé záclony sundat. "Tommy já jen si nemůžu zvyknout, víš," povzdechla si Leila a Tommy sledoval její obličej. "Vím, že je to těžké i pro Adama, nevypadal, ale sesypal se. Bál jsem se, že se nezvedne ani z blbý podlahy a budu ho k vám muset dokopat," šeptl Tommy. Leila si znovu dlouze povzdechla. "Budeš babička teda možná," pousmál se Tommy. "Víš nikdy jsem nečekala, že se něco takovýho stane zrovna z vaší strany a v tak nevhodnou chvíli," řekla Leila a koukla na Tommyho. "Myslel jsem, že ty budeš ráda nechci, aby moje dítě bylo označováno za produkt, nevhodný chvíle," řekl zamračeně Tommy. "Jen ne teď. Je to tak... Je prostě nevhodná chvíle, hned takhle po tom, co se stalo..," vydechla a prstami si setřela slzy.

Tommy najednou litoval, že nemlčel. Radši by mučivé ticho než tu teď sedět nebo spíše ležet a vědět, že jeho dítě, je dopředu nevítané. Připadal si jako, když Leila jeho dítě dopředu odsuzuje a věděl, že kdyby se to nestalo za čas by možná reagovala jinak na zprávu, že bude babička. Kupodivu nemohl ani přesně odhadnout reakci. Znal jí jen v dobré náladě, ve které byla pořád. Až na teď bylo mu úzko. Chtěl u sebe Adama i nad ním už pochyboval, kde sakra byl? Zase zařizovat něco, cokoliv jako celé měsíce. Bolela ho jen myšlenka, že až budou doma Adam bude dělat to samé a on do tohohle nepřátelského prostřědí měl přivést dítě. Ta myšlenka ho doopravdy děsila. Z dalších podobných myšlenek ho vytrhl až doktor. "Pane Ratliffe vypadá to, všechno v pořádku jen dostanete prášky na uklidnění a na bolest. Špatně jste dopadl a taky jste možná ve stresu. Je důležité, abyste byl v naprostém klidu a nestresoval se. Ubližujete sobě i dítěti," řekl doktor. "Přesto všechno by jste tu měl jednu noc strávit, chceme mít absolutní jistotu. Budete na monitoru, aby jsme zjistili co nejdříve jakoukoliv komplikaci," dodal doktor a zahleděl se na Leilu. "Vy, budete muset pana Ratliffa opustit. Nesmí být v žádném stresu," řekl doktor, trošku se opakoval, a všechny nevyřčené otázky, co měla Leila na jazyku utnul machnutím ruky. "Až příjde Adam, řeknu mu, že tu jsi," řekla Leila a opustila ambulanci jak nejrychleji mohla. Tommy jen zoufale zasténal. Nenaviděl to! Nenáviděl celý svůj život. "Pane doktore, prosím kdyby jsem chtěl muj manžel nepouštějte ho ke mě," řekl Tommy prosebně a vážně. Doktor mu vyhověl a jen na srozumněnou kvýl doprovodily Tommyho na lehátku i se sestrou na pokoj. Napíchli mu kapačku, naštelovali monitor a odešli. Měl čas jen přemýšlet. Spoustu času.

Konec desáté části.