Nehoda 1.část

Zlatíčka moje, né nehrabe mi vůbec xD Je mi mizerně kysnu šestou hodinu ve škole a zas se mi chce spát jsem vytížená a zítra mám odevzdat zavěrečku kvuli kontrole tak jsem se rozhodla, že když máme dělat testy ze zemáku budu radši psát je to výtvor a je na vás jak si to domyslíte. Ano, kdo po přečtění zjistí něco překvapivého nedivim se vám, ale tohle mě napadlo zčista jasna a možná se omlouvám říkala jsem, že to nebudu psát a tohle prostě jinak nešlo a komu se to nelíbí ať mi prdel políbí :) Stejně tak naše zeměpisářka! Co tu furt vyhrožuje, že pudem do třídy. Nasrat :D

PS:. Víte kdo jsou tři hlavní postavy a v jakem jsou vztahu? :D Do comentů prosím :)

Boleli ho oči. Byl unavený a vyčerpaný. Bylo mu smutno. Tekli mu slzy a docházel dech. Seděl tam ani nevěděl jak dlouho. Zvedl se až když na jeho košily dopadali chladné kapky začínajícího děště. Jeho ruce byli stále od krve a od rtu se mu táhl krátký pramínek zaschlé krve. Nemohl tomu uvěřit. Bylo to rychlé nečekané. A teď. Byl konec? Netušil. Bál se měl strach. Na zemi byla zaschlá kaluž krve a on seděl na chodníku po tom co mu zahranáři pomohli s rozsekaného auta. Ukliďnovali ho jednoduchými bezduchými slovy o tom jak vše bude dobré. Nebylo. V jeho hlavě bloudily všechny možné řešení. Bolest, strach, smutek. Pořád dokola jako dětská nerýmující se říkačka. Ničilo ho to. "Nepodvedl jsem tě!" zakřičel když auto prudce narazilo do vyjíždějícího na nepřehledné křižovatce. Hlas stichl a bolest se rozlila celým jeho tělem byla palčivá už jen z toho že on byl naživu a trochu pochroumaný a jeho přítel, který se tak hájil, jeho láska byl zakrvacený tichý bez známek vědomí. Vytáhli ho ihned zatímco jeho ne. Čekali dokud nepřijede sanitka, která mu ho odvezla báli se jen, aby mu neublížily a jeho svíral drtiví pocit viny. "Miluju tě," zašeptal do prázdna. Vrak auta už taky odvezli. Jeho mobil byl zdemolovaný v autě a on nevěděl co bude dělat když přijel on. "Hned jak jsem to slyšel musel jsem přijet," řekl soustrastně a zároveň šťastně. Objal ho zabořil tvář do jeho krku a začal vzlykat. "Vezmu tě do nemocnice," řekl tiše jemně a pomohl mu do auta. Adam jen seděl slzy mu tekli po tvářích a sledoval roztřešeně vše přes přední sklo kdyby dával pozor. Ničilo ho to...

Konec první části.