Rozvod - 7.část

Next chapter. Nevím co říct nebo spíš napsat. Jsem velice šťastná, že to někdo čte a hodnotí :) Též bych se chtěla ospravedlnit za osvětlení možného oplodnění Tommyho jistým dr. neberte to vážně je to vymyšlená teorie, co má vyznít tak něják možná logicky, i když ve skrytu je to nejspíše či spíše určitě hloupost :) Takže co víc. Enjoy Read.

Došel na recepci spojenou s informacemi, kde se nacházeli tři sestřičky. "Co si přejete?" Otázala se ihned ta hlavní. Dvě zbylé vyplňovali formuláře, brali telefony a ve volných chvílích společně klábosily. Na chvilku ho úsměv sestřičky uklidnil. "Mám, nějáké příznaky.. A nevím za kým jít. Nikdy jsem tu v nemocnici nebyl," povzdechl si Tommy. "To nevadí. Napravo jsou ambulance počkejte si u nich než vás doktor příjme pokud to neni akutní," usmála se a Tommy dneska už po několikáte kývnul. "Tady to vyplntě a já vás ohlásím k doktorovi Johnovi Stanleymu," věnovala mu naposledy úsměv sestřička a Tommy vyfasoval tužku, kterou poškrtal a vyplnil předložený formulář. Poté přešel před dveře ambulancevedle kterých se v malém rámečku vyskytovali ordinační hodiny a také tituli zakončeny jednoduchým: Dr. John Stanley. Nakonec se usadildo pohodlné židle naproti dveřím. Nikde nebyla ani noha což bylo asi jediné plus na tom celém.

Po deseti minutách se dveře otevřeli. "Pojdtě dál," usmál se příjemně - jakožto většina personálu - doktor. "Co vás trápí?" Zeptal se bez okolků Tommyho. " Víte, já poslední dobou trpím nevolnostmi. Hodně často zvracím. Poslední já nevím dva měsíce, nevím přesně, prostě několik týdnů. Adam by asi řekl, že mám i divnou náladu, protože poslední dobou strašně jím a to věci, co bych nikdy neprozřel," povzdechl si Tommy ulevně a pousmál se. "Dobře uděláme vám krevní testy a budeme muset otestovat i vaši moč. Sestra vám odebere krev adá kelímek,"známil mu doktor a Tommy odpověděl jen sklíčeným: "dobře." Nasledoval ještě nervozní povzdech, zatímco přešel za sestrou.

Adam, zatím seděl doma s Neilem kouřily jednu za druhou. Až, když se vzbudila jejich matka a dala jim pohlavky, oboum a vyhodila je s tím ven. Přestali, aby byli s ní. "Mami, jak ti je?" zeptal se trošku unaveně Neil. "Je mi líp," řekla, ale uhýbala ustavičně pohledem a pak se usídlilapohledem na Adamovi. "Kde máš Tommyho? Adámku, " zeptala se až přehnaně mile. "Jel si něco zařídit a nakoupitbrzo tu zas bude mami," řeklAdam s drobným usměvem. Stejně falešným jako valná většina při tomhle pobytu. "Mami víš, musíme všechno zařídit a přemýšleli jsme-," "že bysme měli jet do pohř-," "nevyslovujte to slovo ani jeden !" Vyjekla Leila a nenechala ani jednoho z nich dokončit prokletou větu. "Mami musíme tam jet a zaplatit to," řekl Adam vážně. "Ne! To by znamenalo, že ... Ne! Prostě Ne! Já tam nechci jet," vydechla ztěžka a Adam Neila sjel pohledem. "Dobře mami, najez se prosím tě," povzdechl si Adam a prohrábl si vlasy. "Neile ona se s tim pořád nesmířila?!" Šeptl mu naštvaným tonem. "Je to moc čerstvý, vyřídíme to sami Adame," zasyčel Neil nehodlajíc se o Tom dál bavit. A i tak je přerušil Adamův telefon. "Já, musím to vzít je to Tommy," povzdechl si Adam a hlavou mu problesklo, né moc nadšené: Copak si neuměl vybrat vhodnější dobu.

Tommy mezitím vším, co se dělo doma seděl a čekal než ho zavolají do ordinace cítil se nepříjemně. Na ruce měl náplast od už dávno provedeného odběru a jen čekal. Trvalo to věčnost než ho zavolali do ordinace. Aspoň mu to tak přišlo. I tak byl najednou překvapený doktorovým výrazem. Tvářil se poměrně dost vážně. "Co se mnou je doktore?" řekl ihned Tommy nechtěl už tu více čekat. "Pane Ratliffe, tohle je delikátní situace. Omlouvám se za vaše čekání, ale někdy se tohe stane. Je to dost nevídané, aleNe neuskutečnitelné a je to dost rizikové," skončil svou řeč doktor a Tommyho začalo nehorázně vytáčet, ževše obešel leč zajmvými až děsivými slůvky, ale on chtěl vědět hlavní problém. Na chvíli se mu snad i zastavilo srdce, co když má vážou chorobu, ani si neuvědomil, že se na to ptá nahlas. "No pokud bereme v potaz, že vám zabere tahle "choroba"nejméně 5 měsíců života doufejme ve více, když to půjde dobře," řekl doktor a radši pokynul, aby si sednul na lehátko i tak ho potřeboval ještě vyšetřit. "Co se mi sakra snažíte říct?! Nemám celý den!" řekl až moc zostra vystresovaný Tommy a doktor ho vzhledem k jeho stavu poměrně chápal. "Když se skřiží chromozony špatně či abnormálně, muže se stát, že stačí sebemenší podmět a muže dojít k oplodnění, i když je tam malá šance, že se něco takového vůbec stane, plod, který vzniká buď zanikne a nebo si vytvoří či najde prostředí vhodné pro vývoj. Usadí se na břišní stélce a vytvoří si vlastní utero. Je to riziková situace a muže se kdykoliv stát, že se spustí silné kontrakce a plod bude muset být vyjmut co nejdříve v nižších měsících se to rovná potratu. Ve vyšších je šance byť malá na to udržet dítě při životě a donosit takto splozené dítě se rovná téměř zázraku, ale pokud zvládnete prvních pár měsíců šance se zvyšují. Musíte být, ale kontrolován nesmí se absolutně nic zanedbat a nesmíte se vystavovat vysokému stresu či stresovím-rizikovým situacím. Vámi zvolený Potrat je samozřejmě možný, ale je to velký zásah do organismu a nemužu s klidem říct, že by jste byl uplně v pořádku. Spíše je vyšší pravděpodobnost, že se objeví komplikace a budete ohrožen na životě, nevylučuje se ani smrt," skonstatoval doktor a přívětive se pousmál. Tommy si rychle na lehátku lehl a snažil se uklidnit. "Takže, já, čekám dítě?" Zeptal se Tommy jednoduše, ale ty čtyři slova doloval poměrně těžce z krku. "Ano pane Ratliffe jste gravidní," pokýval doktor hlavou a Tomy se zhluboka nadéchl. Nemohl se bránit tahle věc. Byla neprustřelná a tak doktorskáchápal ji i nechápal a nevěřil tomu. Nemohl, nebylo to přeci možné. "Přežilo nějáké dítě?" Ptal se Tommy doktora po chvilce a silně stiskl víčka. " Ano, je zaznamenáváno asi 6 případů, kdy děťátko přežilo, ale je to pořád dost neprobadaná, překvapivá věc, moc nezaznamenávaná a kdykoliv se muže vyskytnout i po porodu zdravého dítěte komplikace s čímkoliv," poznamenal doktor. "Udělám vám ultrazvuk a vytiskneme snímek. Vypadá to že jste na rozmezí 2 a 3 měsíce, " dodal doktor a Tommy s hrůzou koukal na ten přístroj, co viděl. "Je to jen přenosný sonogram později si budete chodit do místnosti 2A na vyšetření, kde vám sestry vše ukaží pomužou a tak dál," Tommy jen pokýval a vyhrnul si tričko a trošku stáhl kalhoty. "Myslel jsem, že jsem prostě přibral," zasténal tiše a rozpačitě si prohrábl si vlasy a zahleděl se do stropu. "Je to těžko uvěřitelné, ale ne uplně neuvěřitelné," dodal doktor ananesl na přístrojgel a hned potom začal přejíždět po Tommyho bříšku až k podbřišku. Což ho až nepříjemně zastudilo. "Tady je," usmál se jemně doktoranatočil monitor k Tommymu. Tommy jen sledoval to, cove vnitř něj rostlo.Bylo to zatím maličké, ale viditelné. Stvrdilo se toi tim, že dostal snímek, co mohl chytit a vědět tak, že je to opravdové. "Otřete si bříško, vystavím vám těhotenský průkaz a budete do něj dostávat razítka při sonogramovém vyšetření, i u mě, či u jiného lékaře, i když byl poctěn, být váš lékař a o postupech se samozřejmě hodlám odborně radit s mou kolegyní a dobrou přítelkyní porodníkem, kterás vámi vše muže skonzultovat," řekl doktor, snad jen na jediné nadechnutí a Tommy jen vyčerpaně kývl už ho to všechno unavovalo a v ruce žmoulal rohy snímku samozřejmě hned po tom jakmile spatřil utěrky a otřel si zbytky gelu. I když mu některé zbytky zůstali na tričku. "Děkuju," povzdechl si Tommy a dostal do ruky nově vystavený těhotenský průkaz. "Příště přijďte.. Za dva týdny, ano? Jakmile by byl problém samozřejmě dřív," Tommy jen zničeně kývl a poděkoval. Fotku založil do průkazu a zastrčil to do kapsy. pak už jen co nerychleji odtamtud s tichým naschledanou vypadl. Hned jakmile se objevil před nemocnici vytočil Adamovo číslo. Musel to vědět co nejdřív. Sám dost litoval, že je toho teď na ně dva tolik.

Když Adam konečně vzal telefon jen podrážděne vyjel. "Co je?!" Zazněl a Tommy nečekaně tiše vzlyknul, i když to bylo slyšet v telefonu jasně. "Můžeš pro mě přijet?" řekl krátce. Nehodlal riskovat, další špatný příval emocí, ale potřeboval se s tímhle vyrovnat. "Co se -," Tommy to Adama ani nenechal dokončit. "Prostě přijeďjakkoliv," vydechl Tommy a rychle típl mobil. Seděl před nemocnici se slzami v očích a čekal.

Adam jen s povzdechem po celém krátkém hovoru koukl na matku a Neila ve vedlejší místnosti. "Za chvilku budu zpátky, jo?" Povzdechl si. Neil neměl námitek. Jeho matka byla naštěstí zaměstnána konečně jedením připraveného jídla do kterého jí zatím Neil donutil takže měl prostor k odchodu, i když nečekanému. Jen si vzal bundu a skontroloval, že má peněženkua zavolal si taxíka.

Konec sedmé části.