Rozvod - 6.část

Pro začátek ospravedlnění za celou povídku: Já vím jsem s tím strašná, ale asi se něják mstím na mužích, že je dělám těhotné :D No vinu dávejte mým prstům. Dělají si co chtějí stejně jako postavy, které mě vůbec neposlouchají ;) :D I když mám jasně udaný směr, jak chci, aby povídka šla prostě se mi to nedaří ukočírovat :D No radši Enjoy read :)

Ps.: Omluvte mě za chyby. Opravuji to po nocích a až budu mít přes den náladu opravím, již zveřejněné kousky :) Též bych vám chtěla říci, že tuto povídku jsem začla psát už 6.února.2012 a stále jí píši což znamená, že datum posledního dopisování textu je 25.4.2012 takže toho bude ještě hodně :)

Adam si povzdechl a přikývl. Stále víc se o Tommyho strachoval. Tohle nebylo normální hned jak se Tommy usadil típl cigaretu, z které pothál stejně jen jedinkrát a byla ještě z půlky nedokouřená. "Půjdeme si lehnout Neile," řekl tiše a ani se na Tommyho nepodíval, protože chtěl, aby si Tommy konečně lehnul a nehodlal příjmat nějáké námitky. "Dobře. Dobrou noc," zašeptal Neil. "Běž si lehnout brzo," dodal Adam a Neila poplácal po rameni a Tommyho decentně odvlekl nahorudo jeho bývalého pokoje. Na zdi viseli plakáty s Bowiem i dalšími Glam i Rock star. Na skřínce leželo pár fotek založených ve starých sešitech na texty. Pár jich využil i na desku FYE a uprostřed bylapostel nebyla zrovna nejstarší. Dostali ji k svatbě od rodičů, když tam ještě bydleli krátce po svatbě. A potom to byli jejichzadní vrátka. Poslední možnost, kdyby nemohli splácet pujčky a jejich dům, aby měli kde bydlet, kdyby to prostě nevyšlo.

Tommy si svléknul tričko i kalhoty. Byl pod Adamovím pohledem, ale to mu nikdy nevadilo, ale Adam si ho musel prohlídnout neviděl ho strašně dlouho nehledě na ráno, které bylo hektické a vystresované. Sjel pohledem jeho postavu a zastavil se na bříšku a bocích v oblečení si toho nevšiml, ale teď poměrně zřetelně a neubránil se aza pas ho chytila přitáhl k sobě. "Adame," vyjekl Tommy, snažíc se udržet hlasitost na uzdě. "Pořád si můj manžel tak neječ," pousmál se Adam a rukama ho držel u sebe a přejížděl mu po trošku vypouklém bříšku i bocích. "Trošku si přibral. Máš krásný boky," zašeptal mu Adam do ucha, ale schytal facku a aniž by to čekal ocitl se na zemi s dost velkým otiskem dlaně na tváři. "Co jsem řekl?" koukal na něj Adam překvapeně a vykuleně. "Nejsem tlustej," řekl Tommy v obranémgestu a uvelebil se v posteli ta vůně mu přihnala další vzpomínky, když byli ještě mladšía byli tu tajně radši je zahnala přikryl se až po krk. "Řekl jsme jen, že si trochu přibral. Vypadáš dobře máš krásný bříško a boky nemusel si mi dávat hned facku," zašeptal Adam ublíženě. "Promi'n," pípl Tommy nakonec a Adam si sundal tričko a kalhoty. V boxerkách si vlezl k němu a sledoval Tommyho tvář ten už měl zavřené oči. "Ja vím, že cheš tu věc Tommy, ale nechci tě ztratit," zašeptal Adam a natočil se uplně na bok a sledoval ho. "Nechceš, prostě spát?" zašeptal unaveně Tommy "Navíc řekli jsme, že o tom nebudeme mluvit. Nemluv o tom," zašeptal atrochu se schoulil k němu. Adam ho nedržel neobjímaljen si užíval, že vedle něj leží. Pomalu a spolu spokojeně usnuli.

Ráno bylo spokojené. Přes černé zaclony šlo do pokoje jen tlumené světlo. První se probouzel Tommycitil, že má kolem sebe Adamovi rucea byl u něj docela ochotně. Přes noc se jim tohle stávalo a nakoenc nelitoval, že byl u něj dokud nepocítil nevolnost. Rychle odstrčil Adamovi ruce a vylétl do koupelny. Adam se s leknutím probral ze snu, když viděl jen čáru, která zbyla z jeho manžela. Jen si povzdechl azas padl do peřin. Až po chvilce se objevil trochu pobledlý Tommy a Adam k němu natáhl ruce. "Pojď ke mě. Na chvilku, prosím," zašeptal Adam rozespale a Tommy nakonec šel. Měl chvílemi pocit, že jeho tělo si s ním dělá co chce. Přešel k němu. "Pořád si krásnej," zašeptal Adam a stáhl ho k sobě až překvapeně Tommy vyjekl už podruhé. "A teď vyklop, co s tebou je dělám si o tebe starosti," šeptl Adam s povzdechem. Cítil se takhle bezstarostně, ale věděl, že až sejde dolu zas ho všechno čeká. "Nic mi není-," nenechal ho to ani dokončit Adam. "Dojdeš si k doktorovi nechci, aby mi umřel ještě někdo Tommy. Ať už chceš nebo ne," řekl Adam najednou až moc vážně a Tommy nakonec váhavě přikývl Adamovi nemohl odporovat, i když chtěl. Umřel mu táta a chápal jeho starosti a zároveň je nechápal. Ještě před dnem byl smířený s myšlenkou, že Adamovi na něm nezaleží, ale šlo odporovat, když se chvílemi topil v jeho očích a chyběl mu jeho úsměv? Připadal si jak na horské drázebylo mu zle a hned zas dobře. Byl bledý a pak zas v klidu. Unavený a pak plný energiea jakmile se vzpamatoval, už zase klečel na záchodě či na jiném místě a mohl si vyzvracet žaludek. Stejně tak jeho emoce. Bylo to jako chodit po vratké lávce, kdy nevíte, jaké prkno se pod vaší nohou podlomí.

"Tommy? Slyšíš?" Snažil se získat Adam Tommyho pozornost už dobrých 5 minut."Co? Já jsem se jen zamyslel. Co si říkal?" Zeptal se Tommy se zájmem a Adam se jen uchechtl. "Jeslti si nedáš něco k jídlu? Neil moc vařit neumí. Mámě musíme ulevita já bych něco udělal," pousmál se a Tommy jen kývl. "Uděláš vajčka se slaninou a topinky?" Vyjela z Tommyho objednávka. "Normálně takový věci nejíš," řekl Adam překvapeně. "Jo ja vím, prostě to udělej," zašeptal mu do ucha Tommy. "Tvé přání je mi rozkazem," usmál se Adam přišlo mu to najendou všechno v pořádku jako za starejch časů.

Když otevřel dveře seběhl po schodechdolů. Seděl tam zatím jen Neil. "Dáš si snídani?" zeptal se Adam a vzal svému bratrovi cigaretu. Měl najednou náladu na bodu mrazu, když viděl jak se tvářil, i když měl, dá se říct v mezích, hezké probuzení. Potáhl si, vydechl a cigaretu nechal v ústech, aby měl volné ruce.

Připravoval snídani a Neil si vytáhl z krabičky další. "Jak dlouho si byl vzhůru?" Zeptal se ho po chvilce ticha Adam. Neil se jen nervozně ošil. Měl trochu kruhy pod očima, ale jen malé, aspoň si to myslel. "Nespal jsem. Tak něják jsem přemýšlel," zašeptalNeil. Měl dost věcí na přemýšlení. Přemýšlel o Adamovi. Zaviděl mu pohodlný, usazený život, sám mu občas věci organizoval, ale jinak byl doma a proto ho ta smrt zasáhla ještě víc. První den utěšovat jeho matku. Bylo mnohem těžší a byl dost šťastnej, že Adam přijela donutil jí se jít vyspat. "Neile, musíš se vyspat, potřebujeme všichni, aby si byl při smyslech," řekl Adam a povzdechl si. Začal na panvičce smažit vajčka, zatímco všude prskal olej, začal krájet slaninu. "Ja vím, ale nebyl si tu předevčírem. Furt na to musím myslet," povzdechl si Neil. Pořád ho to někde zevnitř dost svíralo. "Vím, ale jak mi bylo když mi zavolala, Tommy se che rozvést totálně jsem se sesypal," řekl tiše během deseti vtěřin Adam a obrátil slaninu, co vhodil na pánvičku. "Cože?" Vydechl jeho bratr překvapeně. "Nenuť mě to opakovat," povzdechl si Adam a típl špaček z cigarety do vyrobeného provizorního popelníku z prázdné plechovky.

Najednou si byl Neil naprosto jistý, že je rád za svůj život. Ať už byl jakkoliv prázdný. Zapálil dvě další cigarety a jednu Adamovi podal, zatímcododělával topinky. "Jo všechno se sype hlavně mu to neříkeja už vubec né mámě," řekl Adam varovně a Neilnaznačil jednoduché gesto slibující mlčení. "Dík," povzdechl si Adam, potáhl a vydechl. "Strašně to tu smrdí," ozvalo se najednou od futer kuchyně. "Otevřeto okno. Leila by nebyla nadšená," pousmál se povzbudivě Tommy, i když ta nálada, co v kuchyni vládla byla zničující. "Sedni si Tommy, už to je," povzdechl si Adam nandal mu na talíř a stejně tak Neilovi a položil talíře na stůl před ně dva. "Ty nebudeš Adame?" Zeptal se Neil, ale Adam jen zavrtěl hlavou aodhrnul černé závěsy, aby otevřel okno. Konečně ta lehce depresivní tma zmizela pod obyčejným světlem.

"Adame, já, zajedu si tady do nemocnice. Zvládnete to tu?" Zeptal se Tommy s plnou pusou plnou vajček. "Jo, zlato, ale nejdřív polkni než něco řekneš," zasmál se Neil a Adam se jen pousmál a znovu si potáhl většinu času stejně ani jeden z nich cigaretu nevnímali. Takže spíš hořela na prazdno. "Koupíš i nějáký jídlo Tommy?" Zeptal se Adam jednoduše a opřel se o kuchyňskou linku. Okno, které bylo před ní propouštělo příjemný vzduch, který příjemně chladil do zad. Venku byl pořád ještě ranníjarní vzduch. Tommy jen přikývl Adam si konečně všiml, že už je oblečený. Jen zahrabal v kapse a vytáhl klíčky od auta. "Dej na sebe pozor, prosím," zazněl Adamův starostlivý hlas a Tommy jen znovu přikývl na srozumněnou a vyšel ven. Odemkl auto a vyrazil na cestu do místní nemocnice. Bál se. Nebylo mu dobře. Najednou pochyboval o tom jestli měl jísttu snídani, ale nakonec se cesta obešla i bez zastávky, kdekoliv u silnice.

Když se objevil před nemocnici dlouze si povzdechl. Zaparkoval na vyznačených místech a vešel do budovy. Pach dezinfekce a dalšího svinstva ho ještě víc znervozňoval.

Konec šesté části.