Rozvod - 5.část

Přidávám dálší část :) Bude jich ještě hodně doufám, že se vám příběh líbí. Enjoy read :)

_{Pozn.: V této části se mluví o černých silných westkách (Cigaretách) podle některých poznatků od kamarádu jsou silné ale jejich poznatky jsou vbětšinou mylné aspoň vůči mě, ale netuším sama jsem je nikdy nekouřila maximálně rodiče, ale krabičku už nemají a příjde mi to příhodné v takové situaci černé než abych jim dala krabičku viceroyjek takže asi tak :)}

Adam na něj dobrou chvilku zíral než si uvědomil, že to vypadá, že se každou chvilkou skácíruce mu omotal kolem pasu a přitáhl ho k sobě, aby ho přidržel. "Nech mě," začal hned naříkat Tommy a snažil se ho rukama odstrčit, ale nakonec to dopadlo jako bezvýsledné štouchání do Adamova hrudníku. "Tohle mi neděj Tommy," šeptl Adam s povzdechem a pustil ho. Radši už nic neříkali ani jeden, ale Adam se postaral o to, aby Tommy zas přešel ke stolu a najedl sea i když se Tommy nad jídlem ušklíbal. Nakonec celou porci snědl rychleji než Adam. Adam jen zaplatil poděkoval servírce a dal jí do zástěryvyšší dýško a Tommyho se snažil chytit za ruku, ale ten se jeho dotyku jako by štítil a rukou ucukl. Přestal se snažit a mlčky zalezli zpět do auta.

"Není pravda, že jsem tu tak dlouho nebyl," snažil se Adam, ale Tommy na něj koukl. "Ne? Celý měsíc si nahrával a dělal koncerty po Evropě a jeden v Rusku. Minulý měsíc si byl doma dva dny a pak si jel někam do háje a předminulý si se mnou, přiznávám, strávil dokonce týden," řekl naštvaně Tommy. Nikdy to Adamovi nevyčítal a nezazlíval. Dělal to přeci pro svojí karieru jenže teď to z něj prostě lítalo samo, i když všechno byla pravda a důvod toho proč se chtěl rozvést.

Adam nad tím jen přemýšlel sledoval chvíli cestu a potom Tommyho. "Tak proto?" Zeptal se nakonec tišeji. "Já nevím," přiznal Tommy s povzdechem a opřel se do sedačky. "Co to s tebou je? Si naladovější, jak holka," řekl nakonec Adam nechápal to v jednu chvíli na něj řve a v druhou se chová takhle. "Já nevím, Adame zatoč," řekl Tommy a Adam se na něj nechápavě podíval. "Měl si zatočit přejel si odbočku," řekl Tommy s jemným pousměvem. "Bože!" Vydechl Adam a očima se podíval k nebi a auto zase otočil jediné plus tohohle všeho bylo, že zapomněl na to, co ho čeká.

Když se dostali před dům. Adam uviděl černé záclony. Bylo to, to první čeho si všiml. Byl to takový zvyk. Nebylo to tak město jako spíš vesnice, kde se dodržovali jisté zvyky. Adam cítil jak ho v očích pálí slzy. Byla to realita a dopadla na něj hned. Tommy se na něj podíval a když se odpoutal pořádně ho objal. "Musíme dovnitř," šeptl mu do ucha a Adam jen kývl. "Potřebuju tě, nemůžeme na chvilku na tu ... Věc, zapomenout?" Zašeptal Adam a první zbloudilé slzy mu stekli po tváři. Tommy si dosadil za "tu věc" rozvod a jen jemně přikývl. "Nebudeme o tom zatím mluvit," šeptl Tommy a pomalu ho pustil. Stejně tak se vysoukali z auta a kapesníkem Adamovi setřel ještě pár slz usídlených na jeho tvářích přešli cestičku k domu a zaťukali na běloskné dveře.

Když se otevřeli dveře. Tommy uviděl Neila, který byl vždy věčně plný života pořád s trochu zarudlíma očima a ustaraného. Štastný výraz, který lemoval vždy jeho tvář byl pryč. "Ahoj," vydechl apevně Adama objal. Tommy viděl jakAdam pevně sevřel víčka, abynevytekla jediná slza a neutekl jediný, ať už sebevíc tichý, vzlyk.

Po chvilce objímání vešli konečně dovnitř. Tommy si připadal skoro zbytečný Neil objímal Adama a on jen stál a zavřel dveře ten pocit mu nezůstal moc dlouho, když slyšel tichý vzlyk z kuchyně. Neváhal a vešel dovnitř seděla tam nad fotkou - nepotřeboval tu fotku vidět, věděl kdo na ní určitě je - Leila. Znal jí poměrně dobře.Měli přijemný vztah. Ne něják hluboký, ale příjemný. I když i tak to znělo strojeně. Opatrně odsunul židly s tichým zaskřípěním a sedl si vedle ní. "Jak to snašíš?" Zašeptal téměř neslyšněnejsmysluplnější otázku, co ho napadla. Nechtěl vyrukovat s tím klasickým, Jak se cítí, protože tohle akorát truchlící lidi rozčílilo tahle otázka byla téměř neutrální i když nakonec uplně stejná. "Je to težké Tommy," zašeptala mu a stočila na něj pohled. "Jak to bere Adam?" Zeptala se ho hned samozřejmě věděla, že Tommy to jakožto manžel musí vědět všechno. Aspoň v to doufala a Tommy měl dilema lhát nebo nelhát? "O čem se bavíte?" Zeptal se najednou jeho manžel s falešným usměvem Tomym ten ůsměve znal skrz naskrz a nesnášel ho -i když ho teď zachránil -,ale Leila v něm viděla utěchu, nepřipustila si, že je falešný, i když na to Adama dobře znala a Adam jí pevně objal. "Mami bude to dobrý, musíš si odpočinou, Neil mi řekl, že si nespala, " šeptl Adam apřes její rameno na Tommyho upřel oči. Bral to jako signál ahned se zvedl. Sáhl do horní poličkystarší skřínky. Jejich dům byl příjemně uvolněně zařízený žadná novota a Tommy měl možnost to tam poznat jakožto nový člen rodiny. Trávily líbánky u Adama v pokoji a místo pokojové službysi jídlo dělali sami dokud se Leila neslitovala. Tommy se nad tou myšlenkou nevědomky pousmál. Vyndal zelenou voňavou krabičku a opatrně jí otevřel vyndal z ní sáček uklidňujícího čaje a začal vařit vodu. Přes rameno se ještě podíval na Adama jak tiše, mlčky objímá svojí mámu a jeho tchýni, a kdyžkonvice cvakla nalil proud horké vody do hrnečku na němž stálo: Nejlepší máma na světě. Kde už na dně ležel vhozený sáček čaje. Položil hrníček na stůl před ně dva a letmo pohladil Adama po zádech. "Mamí napí sea pak půjdeš do postele," řekl Adam důrazněa nekompromisně a trochu se na svého manžela pousmál.Byl rád, že tu s ním je, i když ho stále neopouštěl ten pocit uhnízděný někde uvnitřa říkající mu, že tohle bude konec jestli se nebude snažit.

Plus bylo, že v tomhle dni už se zdálo všechno být zachráněné. Za okny se stmívalo a Leila spokojně spala v ložnici pro hosty. Seděli v kuchyni všichni tři. Tommy seděl blíž Adama a naproti nim seděl Neil. "Jsem rád, že jste přijeli," přerušil Neil truchlivé ticho. "Máma je v háji. Všechno se to na ní sesypalo," šeptl trochu tišeji jako by je mohla slyšet. "Je to povinost. Jsme přeci rodina," konečně vyřkl něco i Tommy a unaveně zívnul. "Chceš si jít lehnout?" Otočil na něj Adam hlavua v prstech si pohrával s cigaretou. Bylo to asi takhle: Rodina Lambertů nebo spíš její Duo Neil a Adam, kouřily jen ve výjmečných situacích. Takže na stole hned po odchodu matky přistála krabička plná černých silných Westek. "Ne. Budu tu s vámi," šeptl Tommy a opřel si hlavu o ruku opřenou na stole a sledoval oba trochu ho to všehcno znervozňovalo. Žaludek měl pořád jak na vodě. "Musíme vyřešit oznamení." vyflusl Adam ty slova ze sebe jako lacinou žvýkačku bez chuti a konečně si z kapsy vyndal svůj oblíbený zapalovač a připálil si Neil se zhostil příležitosti a vytáhl z krabičky svojí další podlouhlou cigaretu a nechal si také připálit. Vše to završilo tiché klapnutí kovu zapalovače. Tommy je chvili pozoroval, ale ten zápach a kouř mu nedělal dobře a sám zakašlal. I když normálně s cigaretami byl poměrně kamarád. Jenže kvuli Adamovi muselo i to přestat. Nemohl ho tím k tomu svádět, protože Adam cigarety kvuli hlasu nesměl.

Zbělal v obličeji, ale jen tiše dál seděl. "Jo, jo zařidí to Jeff, co dál?" zazněl Neil taky ho tohle otravovalo.Nechtěl tyhle nepřijemné věci řešit. "Měli by jste zajet do...," Tommymu se zvedl žaludek hned jak promluvil a nevydržel to neblížší co bylo byl koš, do kterého poměrně rychle vyzvrátil obsah svého žaludku a konečně si oddechl a rychle se zvedl a omyl si ústa vodou z kohoutku nad dřezem. Když se otočil viděl jen dva zaražené bratry zírající na něj. "Nic mi není jasný?!" Vyjel na ně a s povzdechem a prohrábl si vlasy, které trochu zvlhly jelikož mu na prstech utkvělo trochu vody a sesunul se na židly. "Měli by jste zajet do pohřebního ústavu," dokončil Tommy předešlou větu.

Konec páté části.