Rozvod - 3.část

Je tu další část. Nevím jestli má tato povídka úspěch a muže se zdát, že je velice depresivní. Ano, to opravdu je a ještě to možná bude horší je to taková směs věcí, které se stupňují tím nejhorším směrem a později vas budu muset tak něják upozornit, že tam je náznak jiného vztahu než Adam/Tommy no uvidítě sami. Enjoy read :)

Jenže když se na něj upřeli zarudlé, sklené, zešedivělé oči. Rozmyslel si to. "Promin já.. Já..," Adam to nedořekl jen se opatrně zvedl z Tomyho a trochu roztřešeně se přesunul k baru zabudovaném v nábytkové stěně. Otevřel ho a vytáhl bílou krabičku s černými proužky a s ní stříbrný škrtací zapalovač Silver Rose s vyrytou ruží v pravém dolním rohu a vyrytými stonky pnoucími se nahoru po pravé straně a po dolní straně s trnami. "Adame slíbil si že nebudeš kouřit," řekl Tommy, ale naštvanost z jeho hlasu se vytratila jako pára nad hrncem. Adam ho neposlouchal byl poměrně mimo jinak to ani vyjádřit nešlo. Škrtal soustředěně zapalovačem dokud se neobjevil plamen. Ladně prsty vytáhl cigaretu a vložil jí do úst, sehnul hlavu a jakmile se konec cigarety rozehžnul. Zaklapl víčko a jedním tahem zhasnul plamen. "Adame," řekl Tommy naléhavě. Nesnášel když kouřil. Přeci jen mu o to šlo, tím myšleno o jeho karieru byl to pro Adama život a s hlasem zničeným od cigaret by toho tolik neuzpíval. "Co je?!" Vyštěkl Adam podrážděně byl rozťěkaný skoro nevnímal a potahoval z cigarety a stejně zhurta vydechoval.

"Musíš se uklidnit," zašeptal Tommy konejšiváím hlasem a koukal na něj. Najednou se dost bál tyhle změny nálad to všechno. "Proč se musím uklidnit. Proč sakra?!" Vyštěkl Adam a znovu potáhl s cigarety. "Protože neuvažuješ racionálně konečně mi řekni, co se stalo a nebuď na mě hnusnej. Nikdo! Opakuju Nikdo na to neni zvědavej," Vyjekl Tommy naštvaně tak jak nejvíc uměl. Herectví byla přeci jen Adamova stránka. Adam na chvíli poslechl a koukal na zuřícího Tommyho. "Chceš to vědět a k čemu mi to jako bude? Chceš ten zkurvenej rozvod!" Pokusil se naštvaně Adam, ale spíš to bylo neštastně zaupění. "Chci to vědět a pořád jsem tvůj manžel! Mám na to právo!" Řekl podrážděně Tommy a doufal, že už konečně Adam poleví. "Chcípnul mi Otec! Už to chápeš ?!" Zařval Adam a Tommy na něj ohromeně zíral a jen tak, tak ho udržel na nohách, když se kácel a pomalu si s nim sedl na zem. Cigareta mu vypadal z roztřešených prstů a Tommy ji zachytil jednou rukou a zatlačil do země, aby zhasla i když to znamenalo nevyčistitelný flek kvuli, kterému by Adam v jiném rozpoložení vyšiloval. Obě ruce omotal kolem Adama jak nejlépe mohl. Držel ho u sebe jako by se měl rozplynout a ani se ho nesnažil konejšit. Věděl, že by to Adamovi nepomohlo teď potřeboval fyzický kontakt ne bezcená slova.

Adam brečel, vzlykal a tiskl se k Tommymu. Byl rád, že ho drží a celá ta záležitost s rozvodem půjde k ledu nechtěl toho tolik na jednou. Nechtěl ani jedno z toho! Cítil jak se kousek po kousku jeho srdce trhá na tolik kousků, všechna ta bolest byla milonkrát větší než si myslel. "Chceš jet za tvojí rodinou?" Zašeptal mu Tommy do ucha a jemně ho hladil a držel. Adam cítil z Tommyho hlasu strach, obavy. Bylo možné, aby patřily jemu? Tomyho takhle starostlivého snad nikdy neslyšel a sám neslyšně přikývl k čemuž se přidal vzlyk. "Adame musíš se zvednout," šeptl mu znovu Tommy, ale Adam to ignoroval. Nechtěl se zvedat od jeho teplé náruče. Nechtěl ani za mák pryč chtěl být s ním jen ho objímat a nemyslet na okolní svět. Tommy to nezkoušel znovu jen jednu ruku natáhl na stolek a sundal kapesníky opatrně vyndal z balíčku papírový kapesníček a pomalu, něžně a opatrně mu stíral šmouhy a slzy. "Zavolám tvojí mámě musíš si dát sprchu," řekl Tommy vážně, ale stejně tak jemně jako předtím nehodlal na Adama něják tlačit. Adam to pořádně nevníml nechtěl to vnímat a nechtěl pryč. Nehodlal pryč bál se toho všeho byl nejstarší syn a musel matku podpořit a konejšit stejně tak bratra, nemohl si dovolit brečet nebo vzlykat. Všichni od něj chtěli až moc něco čeho nebyl tak schopný. Bál se. Upřímně měl strach z toho co všechno se bude dít. Nechtěl přijít o Tommyho nechtěl, aby přišel o tátu nechtěl nic chtělo se mu umřít.

"Slyšíš mě? Mluv na mě Adame," řekl Tommy neštastně. Měl větší strach než když vyšiloval, protože teď byl duchem nepřítomný, nevnímal nejspíš nic a asi nikoho už o depresi té opravodové něco četl. Nechtěl, aby do ni Adam upadl znamenalo by to konec všeho na to mu na Adamovi moc záleželo. Opatrně se ho snažil zvednout. "Vstávej Adame," řekl Tommy znovu. "Prosím Tommy," zašeptal Adam prosebně a koukal na něj, oči měl zase zalité slzami a Tommy nemohl nic dělat. Opatrně se vymanil z jeho sevření a vytočil číslo označené jménem Leila. "Ano?" Zavzlykala Leila do telefonu. "Leilo to jsem já, Tommy. Upřímnou soustrast, já chtěl jsem jen říct, že přivezu Adama," řekl konejšivě Tommy do telefonu a Adam se jen opřel o křeslo kousek od něj a zavřel oči. "Dobře zlatíčko a děkuju budu vás čekat," zašeptala a Tommy cítil, že je na tom dost podobně jako Adam a stiskl červené tlačítko pro ukončení hovoru.

Tommy nakonec nevydržel myslel, že se mu rozskočí hlava. Adam jen seděl nechtěl kafe. Nechtěl nic, ani nechtěl jet. Už nevěděl jak jinak ho donutit, něco udělat, cokoliv natož říct dvě slova. Bylo mu špatně posledních pár týdnů pořád a tohle mu moc dobře taky neudělalo. Nakonec se rozhodl pro jednoduché řešení. Seděl už dobrou hodinu v kuchyni a tiše si nadával, že ho to nenapadlo dřív. Vyndal z pod dřezu černý plastový kyblík. Položil ho do dřezu a napouštěl co nejstudenější vodu. Přemýšlel celou dobu v kuchyni, jen přemýšlel. Bál se o Adama jako ještě nikdy dřív. I když cestoval a hodně nikdy o něj neměl takový strach jako teď. Byla to vážná věc, nešla hodit jen tak za hlavu, ale přeci jen nikdy nebyl Adam takhle uzavřený ani smutný. Nikdy nebrečel a teď si mohl vyplakat oči. A to bylo špatné znamení. Když byl kýbl plný studené vody, ztěžka ho vzal za držadlo byl přeci jen ohledně jeho hubené, malé postavy dost těžký a když přešel k sedící postavě jeho manžela vychrstl na něj celý kýbl. "Ty Debilní kretenskej imbecilní blbče!" Vyjekl Adam a vyskočil na nohy. Tommy by normálně asi nadával za hanlivé výrazy, co Adam směřoval k jeho osobě, ale dneska se usmál byl štastnej, že Adam reaguje, že konečně něco řekl. Proto se přes to, co mu Adam řekl přenesl.

Adam jen přemýšlel seděl. Slzy už moc netekli, možná drobné pramínky, které nebyli cítit přes to množství, které bylo zaschlé. Přemýšlel nad vším, nad tím, co mu ráno Tommy řekl, na to co mu řekla matka, když s ním telefonovala. Taky nad tím, co bude dělat až dojede do toho domů, co voní po domací polívce a pečeném domácím koláči, i když teď už asi dávno ne. Co udělá až uvidí jeho mámu. Až pozná, že je to všechno realita. Až uvidí jeho jediného bratra,m jak se jí snaží uklidnit, i když je vyklepaný stejně jako on. Jak se bude cítit na pohřbu až uvidí všechny slzet nad ztrátou milovaného otce, přítele, manžela. Z myšlenek ho vytrhl studený proud, co spláchl nejen slzy, ale i vlasy a jeho oblečený, vyskočil a zanadával. Sledoval jeho manžela a měl chuť ho zaškrtit, když ale viděl ten drobný upřímný usměv, který neviděl už tak dlouho. Věděl, že Tommy se neusmíval už dlouho upřímně, ale neměl čas řešit ty malicehrnosti proč. Litoval toho. "Už nepotřebuju sprchu," přiznal Adam a Tommymu se rozzářil na tváři větší úsměv. Adam miloval Tommyho úsměv vždycky a navždy. "Sbalím nám věci, bude lepší když tam přespíme," řekl Tommy důrazně a nekompromisně, aby Adam nemohl nic namítat. "Půjdu se umýt a oblíct," řekl nakonec Adam s povzdechem ta chvilka usměvu jeho manžela mu dala zapomenout a teď měli vlítnout do reality už zase. Nechtěl brečet utřel zbloudilou slzu a vyběhl schody. Vešel do běloskné koupelny. Měl jí rád trávil v ní přeci jen dost času pokud nebl pryč. Na bílý placatý tamponek, který vyndal ze zavěšeného pytlíčku vedle skřinky se zrcadlem, nad umyvadlem. Nanesl přiměřeně bezbarvé tekutiny s lahvičky. Odlíčil si zbytky toho, co mu zůstalo po Tommyho "Spršce" a pomalu si sundal košily s ní si přetáhl přes hlavu modré tričko. Nevonělo zrovna skvělě a tak ho nacvičeným pohybem hodil do koše na prádlo. Sjel svojí postavu v zrcadle, ne nebyl to hlavní problém a tak ho ignoroval. Rozepl si knoflík kalhot a pomalu zip. Stáhl si poslední kusy látky co měl na sobě a vlezl do sprchového koutu. Nebyl čas na uvolňující koupel, i když už jí nezažil tak dlouho. Chyběla mu při pohledu na vanu. Zapl vodu a nechal produ vody stékat mu po celém těle. Bylo mu chvíli dobře, cítil se volně.Zzavřel oči a zaklonil hlavu. Učes měl stejně tatam takže nechal své vlasy bezstarostně volné pod proudem vody.

Konec třetí části.