Rozvod - 2.část

Řekla jsem si že když je tu zatím jen ten Rozvod tak dám další část. Enjoy read :)

A/N: K té písničce od Queenu někde jsem snad četla o téhle, že je Adamova oblíbená i když to nehraje velkou roli navíc Adam určitě nemá jen jednu oblíbenou píseň :)

Když Adam scházel dolů v hlavě mu vířily stovky myšlenek. Myslí to vážně po tom všem co jsem pro sebe, ne.. Ne! Pro nás udělal se chce rozvést. Nechápal to neviděl totiž, že by ho zanedbával ani náhodou měl všechno a jako málokdo svobodu v těch pár dnech co tu trávil. Prostě si Adam neuvědomoval,že to nejsou dny, ale většinou už i měsíce. Bez jediného telefonátu, možná jedné smsky pokud nezapomněl. Byl vytížený a Tommy nemohl čekat, že s jeho postavením bude pořád doma a nic nedělat. Jenže z myšlenek ho vytrhl jeho telefon jeho oblíbená písnička. Another One The Bites Dust od Queensáhl do kapsy jeho černých kalhot. Ani se nepřevlékl měl několika hodinový let a vátil se k ránu chvíli spal na gauči a pak šel k Tommymu, který byl vzhůru a mluvily. Hned příjmul hovor aniž by se podíval na display možná by byl více připravený kdyby se podíval.

Jeho matka vzlykalado telefonu mluvila nesrozumitelně a rychle a stejně tak rychle se nadechovala, ale vždy jí spíš unikl vzlyk. "Mami co se děje?" Skoro zakvílel Adam frustrovaně do telefonu a následné sdělení mu vyrazilo dech. Mobil spadl na zem a s praskuntím serozletěl na dvě části, ale to byla ta nejmenší starost. Uvědomil si jen, že sprcha se nahoře vypla, ale víc se věnoval splašeným myšlenkám v jeho hlavě. Najednou na něj dopadla všechna ta vlna vyčerpání, co potlačoval kafem. Všechen stres, pomalu se mu začali očima prodírat slzy. Snažil se je stírat, ale jako by pořád zrychlovali a on už to nestíhal, přestal. Založil hlavu do dlaní a unikl mu zoufalí stén skřížený se vzlykem. Nevnímal svůj vzhled teď nebylo duležité, že jeho tváře lemovali černé šmouhy po řasence a kajalové tužce. Rozbolelaho hlava. Každá další slzamu vystřelila další a další bolest do spánků. Bál se že se mu hlava rozskočí. Tiše bolestivě sténal a vzlykal. Pomalu hlasitost nehrála roli. Slzy stékali jako vodopády a vzlyky se stupňovali. Hlavou mu proběhla zloba. Zvedl ji konečně od svých dlaní chtěl s něčím hodit, ale pak spozoroval Tommyho, který ho s překvapeným pohledem pozoroval. Nezmohl se na nic jiného než popotáhnout jak malý kluk a vzlyknout sklopil hlavu. Cítil se doslova a dopísmene v prdeli.

Tommy chvíli jen koukal na Adama a ručník, kterým si sušil mokré vlasy nechal volně na ramenech potichu našlapoval a přešel až k němu. Pomalu zvedl roztříštěný telefon s rozbitým displeyem a něco mu říkalo, že Adamovi ho do ruky zatim dávat radši nebude přeci jen ho soužití s nim něco naučilo. Tiše sklapl díly mobilu do sebe, aby držel aspoň zakladní tvar a odložil ho na konferenční stolek v dostatečné vzdálenosti od Adama. "Co se stalo?" Zašeptal Tommy teměř neslyšně a upřel zrak na Adama ten pohled ho opravdu ničil. Adama takhle snad nikdy neviděl, ne nikdy nevypadal takhle a nikdy nebrečel. Většinou to v sobě dusil a nakonec to utopil v láhvy dobré whisky či bourbonu. Takže ho tenhle pohled dost zneklidňoval a bolel. "Nech mě teď být," zašeptal Adam a proložil ty slova tichými vzlyky. Pomalu se snažil ovládat, ale nešlo tocítil se strašně, zničeně. "Nenechám tě být dokud nebudu vědět, co se stalo," zašeptal Tommy s ohledem na každé slovo. Věděl, že když na to půjde špatně nic z Adama nedostane. "Nechceš být už kurva můj manžel tak se mi neser do toho zkurvenýho života!" Zařval výhružně Adam a zvedl se ze sedačky popadl nejbližší lampu a roztříštil jí o zem stejně tak starší vázu. Tommy jen přihlížel. Nesnažil se zasahovat, protože měl pocit, že byl schopný sobě nebo jemu ublížit a určitě neměl chuť jet na pohotovost. "Nic neřekneš? Slova došli Slzy stekli pramen vyschl a plamen uhasl,že ?!" Zasténal ve směsi zuřivosti, bolesti a zoufalství Adam. "Adame uklidni se," pokusil se Tommy, který dost zrozpačitěl nevěděl, že to Adam četl bylo to dlouho. Po prvních pár společných letech začal psát svoje myšlenky do knížečky v kůži, která vypadala staře a jako normální starý svazek knihy občas psal jen takové... Jak to popsat rýmy verše ani to ne přímo do ní. Tohle byl jeden z těchto postřehů. "Neříkej mi co mám dělat... Neříkej mi co.. Mám..," Adam už dál nemohl slzy začli znovu v plné síle stékat a on vzlykal a pomalu si ze stoje sedl mezi střepy to už Tommy zasáhl. "Co to děláš zbláznil ses?" Zašeptal konejšivím hlasem Tommy a rychle ho zvedal na nohy, aby se nepořezal a usadil ho znovu na pohovku. Adam sebou nechal manipulovat neměl sílu odporovat.. Ne jemu aNe jeho hlasu. Tommy ho chtěl pustit, ale Adam ho svíral rukama na bocích. Ne v intimním gestu, ale potřebném, ale také ne tím intimním způsoběm chtěl ho jen držet. "Musíš mi říct co se stalo," šeptl Tommy zničeně a nakonec si sedl k Adamovirukama ho pohladil po zádech a pevně ho držel. Adam se mu po chvilce stulil do náručí hlavu uložil do jeho klína a tiše vzlykal do ručníku, který jediný zakrýval Tommyho nepočítaje ten volně hozený přes ramena. Tommy věděl, že z něj nic nevypáčí nebo to aspoň tušil nikdy Adama takhle nezažil a měl pocit, žeAdama ani trošku nezná. Jemně ho hladil po vlasech, druhou rukou ho objímal a upřímně se bál, co všechno se mohlo stát. Leželi spolu takhle hodiny, Tommy si připadal, že nikdy tak dlouho neslyšel Adamův mobil zvonit byl možná i docela rád, že se za celý roky věnuje chvíli jemu, ale pak to zahnal. Užívat si toho, že to dělá jen ze zoufalství ne nemohl. Adam se už ztišil chvilkama tiše popotáhl a nakonec už bylo cítit jen jeho klidné oddechování. Tommy ho nepřestával hladit a jemně se probírat jeho vlasy. Bál se že by se vzudil ručník mělcelý promáčený slzami a působilo to na něj rozporuplně. Ještě před pár hodinami no před hodně hodinami, uvědomil si když se začalo stmívat se chtěl rozvéstm ale teď nemohl do toho Adama tlačit ať se stalo cokoliv a na druhou stranum co když se nestalo nic vážného, co když to byla nějáká taktika vzdmula se v něm vlna vzteku. "Adame vstávej !" Vzbudil ho přísným hlasem nenechá sebou zametat ne prostě ne.

Konec druhé části.