Heaven

Je fakt, že toho mám dost rozepsané, ale byla a pořád jsem nemocná a tohle mě v horečce napadlo, též je toho zas dost musím jet na školy dát přihlášky, děláme ve škole předtančení tak se učit kroky a taky se učit na neustálé testy :D A taky jsem líná a mám rozečtených spoustou povídek z trochu jiného FF a tím je HP stejně tak teď čtu jednu z knížek tak se omlouvám, ale snad vás tímhle aspoň trochu potěším :) Jmenuje se to Heaven (Tak se jmenuje to místo(klub), kde Glitterbaby (Tommy) vystupuje ještě to v dalších částech bude.. Enjoy read :)

Touha spalující zničující dech beroucí. Červené svudně rty, žadající políbení, svůdné boky, vlnící se tančicí, krásná bledá tvář jako lilie, ten úsměv, pro který by jste skočily do ohně a to tělo, které probouzí každou molekulu ve vašem těle. A faleš vše je to jen faleš, iluze, ano, vzhled, vzhled zůstává krása, která je přímo oslepující a omamná, ale ten usměv ta duše pochroumaná a smutná. A on měl ten dar. Viděl do hloubi duše možná jen jeho na jiné to nezkoušel, ale viděl ten smutek který ho požíral. Byl přeci jen v krátkém oděvu a ten stud z nedobrovolnosti, která z něj přímo sršela. Všechno to cítil. Cítil jak se jeho mladé tělo vzpouzí při každém doteku nechutných slizkých dlaní, ale přes to se nechává laskat vůně peněz je silnější a potřebnější a láska je hned ta tam. Když sešel z krátkého podia sloužící pro výstavu jeho jemných rysu. Přešel dlouhými kroky na černých vysokých botách k malé místnostce. Ano místnost potěšení pro slizké neuspokojené muže, tam přesně být musel. Potřeboval peníze, potřeboval je k žití ty drobné dolarovky, které mu strkali za už tak dost krátký oděv a to co dostal v té drobné místnostce. Ale dnes to bylo jinak odevzdaně seděl na rudém satenovém povlečení bylo zašle špinavé a v místnosti byli cítit pachy po touze lidí co se na něm vybíjeli jak už zlost nebo sexuální frustraci. Vše se to mísilo ve vzduchu a prolínalo se to celou uzavřenou malou místností s černými zdmi které osvětlovalo jen drobné světlo lampičky u postele na stolku pevně přidělané kvuli psychopatům co ho občas chtěli napadnout věcmi i to už všechno znal moc dobře a čekal. Světlo bylo stejně tak rudé a celá místnost jím byla ozářená. Boty skopnul k posteli a ladné nožky uvelebil k sobě na postel, porozepl si pásek a čekal na svého milovníka pro dnešní noc. Podle doby strávené v této místnosti se pak buď vrátil k tanci či jen seděl na baru a popíjel dokud nebylo ráno a neuchýlil se ven na ulici tam bylo jeho hlavní utočiště. Tam trávil dny chladné s cigaretami a zapalovačřem bez všeho ve společnosti stejně "cenných" lidí pro společnost jako byl on sám. Jenže dnešní noc byla jiná všechno změnila naprosto a do posledního písmene, které napsal sám osud do své knihy.

Do rudé místnosti vešel on. Ten co rozumněl jeho duši a srdci ten který věděl co přesně cíti a který pozoroval celé představení a dal si záležet, aby byl první kdo si zajistí vchod do té odporné místnosti k němu. Když vešel dovnitř cvakl opotřebovaným klíčem,m aby zajistil potřebné soukromí a hleděl do ozařujícího světla, které ještě více zvýrazňovalo postavu na posteli pokrývající třpitky. Postava na posteli měla vykasané tričko ale jen trochu na jeho podbřišku a bříšku byli četné třpitky jakožto všude na obličeji ve vlasech častečně i na oblečení. "Dnešní noc si vyhrál ty?" Usmál se blonďák a pohodlněji se uvelebil na posteli se zábleskem v čokoládovích očích a přejížděl pohledem po jeho postavě byl vyšší, ale mohli to dělat podobně vysoké boty. Černá košile mu perfektně padala na ramenech a seplé otrhané trochu opotřebované kalhoty byli tak akorát vše završilo ozdobné sako trochu delší, ale elegantně svudné. Olízl si rty dnešek nemusel být tak strašný, ale věděl, že vzhled klame. Vždy klame nejvíce v tom co se skrývá vevnitř.

Adam se nesměle usmál nevěděl jak začít byl mu tu jen pomoct, ale stačilo že chtěl. "Jak se jmenuješ?" Zeptal se tiše trochu váhavě a skousl si ret. Stále stál téměř u dveří a u Tommyho ta počáteční stydlivost vyvolala lehké zasmání. "Bojíš se mě snad?" Téměř šeptal blonďák vašnivím hlasem. Neskonalá faleš. "Odpověz mi," zazněl trochu ráznější hlas od Adama "Si snad policajt?!" Podezdřívavě po něm střelil pohledem ten třpitivější na posteli. "Ne, nejsem policajt," jistota se rychle rozplynula a ztratila. "Tak co tě to zajmá?!" vyštěkl Tommy, ale nakonec se umírnil. Potřeboval peníze a nestál o trest, který činil o to více tanců, méňe oblečení a ještě více času v místnostech s těmi slizkými muži. "Chci vědět čí jméno mám sténat," zašeptal téměř stydlivě Adam a zahořeli mu tváře. Další sladké uchechtnutí. "Co si zač ?" Ptal se blonďák uvolněneji. "Si snad ještě panic ? Si mladej," zasmál se."Ne, o moc víc než ty ," obořil se naštvaně možná malinko uraženě. Tommyho věk byl svatost měnil se podle situace a malokdo věděl pravý věk. "Kolik ti je?" zeptal se a oči se mu třpitily jako zbytek těla když dychtivě čekal jaké dítě -no dítě bylo silné slovo, i když podle chování mu to tak připadalo- si zaplatilo jeho služby. "Proč bych to měl říkat?" Koukal na něj Adam stále trochu uraženě, bylo mu čerstvých 18 narozeniny prožil včera. Pořád si připadal moc mladej. Navíc plnoletost ho čekala stejně až za tři roky a také nikdy ho to moc nezajmalo jenže jeho tělo toužilo po něčem po lásce, po vztahu čím dál víc. Neměl žádné přátele, protože pro všechny byl divný a uzavřený. "Protože jinak ti nedám?" zaculil se blonďáček a sledoval Adama. "Nezajmá tě moje jméno?" řekl černovlasý chlapec s usměvem. Připadal si že má navrch aspoň na chvilku. Tommy se pousmál. "Nepotřebuju ho znát lusknu prsty a budu ho vědět," usmál se a sebral mu vítr z plachet. Umění lhát zvládal dokonale. "Tak ho řekni," vydechl Adam v očekávání. "Adam" zašeptal svudně a hleděl na jeho tvář strnulou překvapením. Až po chvilce svůj výraz Adam zmírnil. "Je mi 18," zašeptal cítil, že jeslti se mu chce něják přiblížit musí mu sdělit něco za něco. "Jak ti mám říkat?" zeptal se Adam. "Je neslušný nevědět něčí jméno, když .. když," Tommy se znovu zasmál tiše, jemně, krátce. "Slušňáček," uculil se. "Jako všichni pojd blíž řeknu ti to," usmál se lákavě a svudně a ukazováčkem jehož nehet byl zabarvený černým lakem ho lákal blíž k posteli. Poslechl váhavě a jeho krok se chvílemi zastavoval, ale přiblížil se a nakonec si sedl na uplný krajíček rudého povlečení. "Říkaji mi Glitterbaby Adámku," vydal ze sebe pobaveně Tommy a Adam cítil potřebu ukázat, že je silnější i když mu nešlo o to ukojit touhu chtěl získat Tommyho srdce, ne tělo. "Glitterbaby," zašeptal a překonal vzdálenost mezi nimi rty měl skřivené do jemného svudného usměvu a třesoucí ruku pomalu přesunul na odhalené bříško. "Nehraj si s koťátkem radi škrabeme, a nejradši koušeme," ujal si iniciativty Tommy šeptajíc mu do ucha a ani na vtěřinu neváhal a ruku, která se váhavě dotýkala odhalené kuže si nasměroval do rozkroku. "Oh," vyrazil ze sebe přidušeně Adam a Tommy se rozesmál dusil v sobě smích. Ruku měl před ústy, aby je nikdo nepřišel zkontrolovat. "Nezaučuju nováčky měl bys jít domů k mamince jsem chodí jen zkažení kluci," řekl klidným hlasem. Dával si záležet, aby to vyznělo dostatečně pohrdavě. "Chci, abys mě naučil bejt zkaženej," vylítlo z Adama bez rozmyslu a Tommy se jen znovu pobaveně zasmál. "Ne ja chtěl říct.. chci s tebou mluvit povídat si chci .. chci.., " utnul ho pohybem ruky. "Co chceš být kamarádíček? Kamarádit se s kurvou?" Řekl podezdřívavě a podrážděně Tommy nesedělo mu to. Ne tohle.. ne musel být vyslaný policajty či něčím takovým. "Vypadni!" Zavelel na něj přísně, ale Adam se nehnul ani o píď a seděl stále u něj. "Myslím to vážně," zašeptal. "Vím jak se cítíš," zašeptal Adam znovu. Nevíš jak se cítím nikdo to nemuže vědět ani ty slušňáčku. Pomyslel si Tommy. Netušily ani jeden, že tohle teprve začíná.