Sauli or Tommy 7

Než půjdu do školy a doučím se toho Vrchlického a jeho - Za trochu lásky- rozhodla jsem se vám sem upnout další dílek :) Večer sem přibyde ještě jeden jeslti mě na počítač někdo pustí přes odpoledne nevím nevím protože jdu obhlídnout gastronomku :)

"Adame je tu chladno," řekl mi a já cítil zas ten hřejiví pocit to teplo, co jeho úsměv obsahoval, i když jsem ho neviděl. Od doby, co tu se mnou bydlel byl jako sluníčko ať už opalenou pletí tak i tím jak se usmíval. Otočil jsem na něj hlavu měl ten kremoví svetr. "Půjdeš dovnitř?" ptal se mě. "Jo za chvíli," řekl jsem s povzdechem, ale neměl jsem se na odchod. "Sedíš tu od odpoledne Adame," vzdychl smutně a pohladil mě po rameni. Ani jsem nepostřehl, jak se od dveří ke mě dostal. Když mě pohladil udělal ten konejšivíi pohyb, co každého měl vždycky uklidnit. Přesto mě neuklidnil. "Nechci dovnitř," povzdechl jsem si a prohrábl si vlasy. Pohled jsem směřoval na nebe a hvězdy, co už svítily, pořád jsem nedokázual skloubit jak budu žít, jak budeme žít. "Adame pojď můžeš tohle dělat i v teple ," snažil se mě přesvědčit a sedl si mi na klín, že jsem mu ochranitelsky dal ruce kolem pasu. "Už půjdeš?" Ptal se a asi doufal, že mě přesvědčil. jenže vytáhl další trumf prosil mě očima. "Nechce se mi," řekl jsem znovu, i když v tom chladu bylo příjemný mít ho u sebe, jeho teplo. jednou rukou jsem ho nežně začal hladit po bříšku a usmíval se na něj. "Už půjdu ale ty se snaž být hodnej ." povzdechl jsem si po chvíli, i když jsem věděl, že s jeho náladama za nic nemůže on s nima taky nic dělat nemohl. Ruce mi položil za krk a objímal mě. "Chybělo mi to," šeptl Sauli a objímal mě a ja ho hladil po zádech a jakmile jsem se zvedl vzal jsem ho z jeho sedu na mém klínu nrovnou do naručí. "Co mi to děláš?!" Kvílel, ale smál se vždycky mu to vadilo, ale i to miloval vždycky po práci jsem si pro něj přišel a odnesl si ho do postele nebo aspoň domů pokud byl pryč. "Nesu tě domů, aby si neumrzl," zasmál jsem se a otevřel dveře. Všude to vonělo byla to mámina polívka a koláč když jsme byli s Neilem malý takhle to doma vonělo pořád. Najednou v tom domě, kde jsem se Saulim a Tommym žil byl domov, vonělo tam domácí jídlo a brzo tam měli běhat malé děti. Trochu mě děsilo, co ještě nastane ale představa o tom byla krásná.