Out of control - část 3 konec..

Další část a nejspíš poslední :)

"Miluju tě," šeptal a koukal na mě nejspíš si myslel jako ostatní, že umřu a bude klid. Vždyť bylo to tak riskantní všechny ty operace mohl jsem ztratit pamět a nebo umřít. Mohl jsem zapomenout všechny texty mohl jsem zapomenout na rodinu přátelé na všechno. Bylo toho hodně a přitom jsem si přál umřít. Nechtěl jsem už nikomu znovu lhát. Nechtěl jsem nikomu dávat falešnou lásku ani o tu pravou lásku přicházet nechtěl jsem, aby tu teď seděl a z lítosti mi říkal jak mě miluje, i když tomu sám nevěřil a chtěl abych já mu věřil. On radši ojebal jakoukoliv holku a na mě se vykašlal a ted přišel, protože ho žere, že mi řekl, že jsem nejhorší člověk a nechce mě už vidět a potom mě srazila kraksna co jela 180. Nejradši bych mu řekl at jde do háje jenže to nešlo nemohl sem mluvit. Možná jsem byl natolik zraněnej a nebo jsem mluvit prostě nechtěl. Nebo to spíš nechtělo moje tělo a všechno by vyšlo jako hnusnej výdech jako když na vás šahá velká zubatá v nějákým hororu. To, že to šeptal a omlouval se, mi přestalo lézt na nervy až v ten moment, kdy se tam objevila sestra. "Musíte jít čeká ho další operace," vzdychla a ne moc štastně ho odváděla, i když mu tekli slzy. Jenže už jsem mu nemohl věřit nebo snad jo ? Ok. Už se možná nikdy nezvednu nebo nikdy nepromluvím, ale pořád citim nějáký zkurvený pocity. Jo, kež bych mohl jít se vyřvat nebo jen něco rozmlátit chyběli mi ty momenty kdy jsem byl ještě mladej bez závazků, bez práce jen s něčim, co se dá přirovnat ke kočovnýmu divadlu a užíval si mohl jsem udělat cokoliv včetně toho líbat na veřejnosti nebo osahávat svýho přítele, kterej se mnou nebyl víc než dvě noci či tejden. Stačilo mi to a teď jsem byl hvězda už jsem chápal, proč berou drogy a upíjej se k smrti takovej nápor a vy si přejete jednou pro všechno nemít všechno pod kontrolou vypustit navždycky jen si užívat ne mít za zadkem foťáky co sledujou každej váš pohyb bylo to nesparvedlivý jak láska tak všechno ostatní. Jenže, co jsem měl čekat když jsem opouštěl rodinu, že jdu cestovat, že život bude peříčko. Ne.. ale když se s tím smířite. Už to tak berete jenže pak příjde životní šance a všechno přesvědčení je pryč na chvilku zas životu věříte a nakonec, co z toho máte. Hovno. Když mě sestra otírala pot a zavedla do žíly zas nějákou hadičku něco šeptala asi něco povzbudivýho. Kéž bych při tý operaci chcípnul! Jenže to se nestane nějáká síla nahoře by mě tu držela, i kdybych byl a vypadal jak pavouk bez spousty nožiček. Když mě vezli chodbou a já sledoval problikavající zářivky uvědomoval jsem si, že nikdy nemužu bejt milován jsem zpěvák asi bych už pak nebyl tak zajmavej jako zamilovanej a s tim spoustou zamilovanej písniček. Ono pro inspiraci je vždycky lepší být sám a opuštěný a v depresích. Dokud nezačnete něco brát šnupat chlastat výjde to nastejno. Připadal jsem si jak dřevěná loutka, co muže koukat do stropu a stran, ale nemuže se ohýbat ani si sednou všechno mě neuvěřitelně bolelo jako v ten moment když pro mě přijeli. Víčka mi ztěžkla a všechno se měnilo v divnej rozmazanej kruh. Když jsem usnul citil jsem ještě chvili hlasy kolem mí hlavy, ale pak už nic všechno bylo pryč.

Probrala mě rána něco jako výbuch jakej jsem dělal jako malej kluk, když nám strejda s Neilem pujčil krabici se starejma rachejtlema bylo to to nejkrásnější, co jsem v životě viděl když jsme to večer odpálily. Další nejkrásnější věc bylo moje druhý milovaní s klukem nikdy jsem nic neměl pod kontrolou nic z těch nejkrásnějších okamžiku života. Přemýšlel jsem, co řeknu Tommymu až ho uvidim a vidělo jsem ho brzo seděl vedle mí postele vypadal jako by tam seděl celou věčnost a rozzařily se mu oči když viděl ty moje otevřený. "Co... co tu děláš?" Vydal jsem ze sebe konečně něco a nejradši bych tleskal kdyby to šlo. Jeho oči svítily jak drahý kamínky a chytil mojí ruku a pevněji jí stisknul. Najednou mě zasáhnul aspoň trochu hřejivej pocit v tý tmě a zimě co jsem cítil, i když nebyla. "Jsem tu s tebou, Sauli mi volal a pak zmizel říkal, že vy dva jste skončily, nebo tak něco," povzdechl si, ale envypadla že by to bylo to co ho doopravdy trápilo. "Miluju tě Adame to... to všechno nesmí se ti už nic takovýho stát moc tě na to miluju." Vzdychl neštastně a stekli mu slzy. Oproti včerejšku bylo už světlo a bylo jasně vidět na tu zmučenou tvář. Možná doopravdy litoval. Když jsem pozoroval jeho věrný oči připomněl mi to psa naší sousedky v mím prvním bytě, kde jsem žil s jedním z mích bejvalích měl takovej oddanej pohled, když jsem ho podrbal za ušima, i když měl blechy já ho měl rád. Tommy snad blechy neměl. "Myslíš to vážně?" ptal jsem se a on horlivě kýval a já se pousmál on mě vždycky uměl očarovat. "Čeká tě toho hodně, ale neni to tak strašný zvládneme to.. Spolu," usmál se a já dostal na chvilku naději, že by to mohlo být konečně všechno slavnější a skvělejší . Spolu. Navždycky.