Drugs.. Sixth part

Adam seděl v křesle bolela ho hlava neustál mu brněl telefon manažer, kapela, tanečníci, vystoupení. Myslel, že mu praskne, bál se o Tommyho bál se všeho, co bude."Adame" zaznělo tiše z vrchu a kdyby Adam neměl takovou bolest asi by to neslyšel. Rychle vyběhl nahoru kde na posteli seděl bledý hubený Tommy s jemným usměvem." Tommy" šeptl neštastně a rukama hopevně objal "Umáčkáš mě " šeptal "Promin" řekl Adama pustilho byl jakokřehkáporcelánová panenka. Sledoval jeho tvář byla neštastná stejně jako před tím pořád to nebyl on jen ted už to Adam viděl viděl to co dřív nevnímal a asi ani nechtěl. "Bude dobře" šeptl si nejspíš sám pro sebe protože tomu nevěřil a ani Tommy tomu už nevěřil. Vědělli oba že nebudou tak štastný že už to prostě neni co bývalo dřív. Nemohl to čekat přesto v to doufal. "Musím se vysprchovast" šeptl Tommy a jemně mu vyklouzl z pod rukou. "Počkej nechod pryč co když se ti něco stane" šeptl Adama rychle k Tommym přiskočil pevně ho objal a držel a Tommy se usmíval. "Bože Adame je mi dobře se sprchou pomoc nepotřebuji" usmál se a odstrkaval ty velké ruce které byli oproti jeho maličkým a tenoučkým ručičkám uplně jiné. "Nepustím tě nech toho" usmál se konečně po takové době a objímalů ho držel a nehodlal pustit. "Budu tu smrdět" řekl Tommy a už se nesnašil jen ho objal a pevně se ho držel jako když se tonoucí chytá stébla. Adam byl stéblo a Tommy tonoucí který se hrabal na břeh z toho velkého černého rybníku zoufalství smutku a drog. Doufal že se mu to podaří už nechtěl znovu brát chtěl byt s Adamem jen s ním. Ale co když mě opustí zaznělo Tommymu v hlavě a jeho ruce stuhli. Bolelo ho srdce i celé tělo citil najednou ty následky dorg bylo mu špatně. Bylo mu hrozně. "Adame pust mě" zaprosil doufaje že ho Adam pustí. Ale ten na něj jen koukal. "Co se děje? Co se stalo je ti špatně?" ptal se Adam starstolivim hlasem. "Ne je mi dobře" šeptl Tommy a zabořiul hlavu do Adamova teoplého krku. První slza na sebe nenechala moc dlouho čekat. Nasledovala jí další a další. "Neopustím tě chápeš to už nikdy rozumíš?" opakoval Adam a líbal ho do odrostlích vlasů. Vemu tě na zkrášlovací kůru vemu tě ke kadeřníkovi budu ti pomáhat budu se o tebe starat jen neplakej." šeptal mu Adam a Tommy aspon náznakem kývl hlavou. Adam se cítil strašně držel to malé drobné tělo s kterého se dříve strácela energie které bylo zkřehlé všemi zážitky. Zase litoval nedokázal nic dělat. Proč nemohl někomu koho má rád pomoct, proč si Tommy nenechal pomoct běželo mu hlavou.