Vegas podeváté

Doběhl ho a zastavil. Tommy samozřejmě nespolupracoval takže ho oběma rukama držel za ramena a otočil k sobě. "Čemu mám věřit?" Ptal se Adam. "Si můj nejlepší kámoš nevim, proč ... proč si něco neřekl!" Vyjekl Adam, jako by se bránil té skutečnosti, že Tommy možná neni to co uplně myslel, ale věděl že to tak neni jen si to nepřiznal. "Jestli na mě hodláš řvát tak mě pusť," řekl Tommy zoufale protože ho to akorát bolelo. Ne že by Adam tiskl moc jeho ruce spíš ho to bolelo uvnitř každé to slovo, které mu Adam vyčítal. Tekly mu slzy možná studem, že tohle bylo před lidma na ulici nebo píš vnitřní bolestí. Kam se poděly časy ve Vegas. "Nechci se s tebou rozvést," zařval Tommy na celý blok a Adamovi ostrá slova zmlkla. "Cože?" Koukal na něj Adam a nevěřil tomu. "Nechci, abysme se rozešly, protože to přesně se stane ty budeš mít buhví koho.. a já? Já nikoho prostě bys mě ty i ostatní opustily!" Zařval Tommy ostře nikdy ho Adamovi milenci netrápily a už vůbec se neobtěžoval pamatovat si jejich jména, jeho slova se mísila ze zoufalostí a vztekem na Adamovu osobu. Dokud ho Adam k sobě za ruce nepřitáhl a nepolíbil. Byla to alternativa možná jak ho umlčet, i když Adam si nebyl jistý. Jediné čim si byl jistý bylo, že ty rty jsou dokonalé. Oba sevřely víčka a užívaly si dlouhého polibku. Ale přesto nic ještě ani z daleka nebylo vyřešené.