Sauli or Tommy 2

Když jsem dojel před jeho byt zazvonil jsem a čekal. Nerovzně jsem poklepával nohou dokud mi neotevřel vykulil jsem oči a koukal na jeho břicho byl hubenej a jen sebemenší změna na něm byla vidět. "A doprdele," řekl jsem a musel se chytit futer, abych se zas neskácel. "Adame víš, já čekám..," "Neříkej to slovo," vyjekl jsem a koukal na něj a on stejně vykuleně na mě. "Mimino?" Ptal se a já zakýval a radši vlezl dovnitř. "Je to teprv třetí měsíc, ale no prostě vidět to je," pokrčil ramenama a usmál se. "Seš rád?" Až tahle věta mě položila já se skácel. Probral mě až další proud vody. "Sauli se mnou čeká taky .. mimino," vydal jsem ze sebe ztěžka a bál se aby se taky neskácel.

Tak to bylo obě části. Sauli někde mezi druhym a třetím. Tommy na začátku třetího. A teď až jsem v součastnosti, kde jsem dočista v hajzlu.

Někdo by řekl je to požehnání a druhej, že je to průser. Dva těhotní kluci a dvě děti moje děti. Sedím tu s hlavou v dlaních a přemýšlím dokud nepříjde on. "Co se děje můlžeš mi říct všechno Adame," usměje se tim svým usměvem a kouká na mě. Když vidim to rostoucí břicho jen na něj položím dlaně a přitáhnu si ho víc k sobě. "Jo já vím," řeknu i když nemůžu, nemužu řííct někomu že čekám dítě s někým dalším zajmalo by mě jak to řeší heteráci. Já si totiž nedokážu vybrat mezi někym kdo mi vždycky dával inspiraci a někym kdo mi dal tu pravou lásku po který jsem toužil s tim kdo mi dával inspiraci. Koukl jsem na něj "Musím si s tebou promluvit," řekl jsem a koukal na něj na jeho reakce jen se usměje. "Jo jasně mluv" řekne a sedne si ke mě aniž by setřásl moje ruce z toho co v něm roste. "je to na dýl vysvětlím ti to večer" řeknu a tuhle konverzaci zakončím. On jen kývne a odkráčí do kuchyně. Jsem v háji, protože tohle je těžší než se dalo čekat. Ta zlost odešla těď je na řadě deprese. Jsem v hajzlu a pořád si to opakuju nevědomost je sladká, ale nemužu jedno dítě zapřít a s druhým být a tvořit s tim koho si vyberu štatsnou rodinu. To prostě nejde. Čekal jsem do večera dokud nepřišel Tommy pozval jsem ho a teď toho lituju ne vlastně ne Adame vzmuž se! Si jednou chlap postav se k tomu tak jak máš říkám si a kouknu na ně dva když se uvidi sjedou pohledami po svých tělech a já si uvědomil že to vědí. Stačilo jedno pozvaní a problém vyřešen. Kéž by.

"Adame!Adame!Adame!Adame!" Řvou přes sebe víc věci ale mě to vychází furt stejně v moje jméno. "Chci vychovávat dítě s tebou, já taky ! Chci aby bylo jasný že..." nedořekl to přerušil jsem ho. "Chci být s váma všema !" Vyjekl jsem na ně oba a koukal na ně na jejich tváře. "Nebudu žít s někym takovým," ukazali na sebe totožně a ja si jen povzdechl. " Nevzdám se ani jednoho nikdo nikam nepujde budete tu prostě oba!" řekl jsem a zakončil tuhle konverzaci.

Pokračování příště :)

Můžete být rádi jakým směrem se to ubírá chtěla jsem to už ukončit, ale ne moc pěkně nechce se mi je zabíjet :D :) Doufám, že se vám to líbí :) je to zvláštní v ruzných stylech vypravování, ale snad to pude a něják to překousnete ;)