Out of control

Ztratil jsem kontrolu a udeřil ho. V očích jsem měl zlost, protože měl pravdu. Celou dobu měl pravdu a já tak strašně lhal. Bolelo mě z toho srdce s každou vycházející lží, kterou jsem mu řekl. On věděl, že lžu a řval na mě. Nebyl jsem upřímnej k nikomu, k ničemu. Chtěl jsem se zabít. Sláva je drsná milenka, která je ti schopná v nejcitlivějším momentě podkopnout nohy. Všechno mě neuvěřitelně bolelo. I když on on byl ten co spadl a kterýho to muselo bolet už jen z principu. Na tváři nebo spíš po ní mu stékala krev. Věděl jsem, že on ví pravdu věděl jí už tenkrát, kdy bylo ještě všechno dobrý a já nemusel nikomu lhát. Byl jsem upřímnej, protože jsem ho kurevsky miloval. Ale on? Klidně mě nechal klidně na konci toho všeho odešel jako můj kamarád. Bylo to jako dřív choval se stejně čistě jak na začátku tak na konci. Vůbec ho to nebolelo. Uhodil jsem ho, protože na mě řval, že jsme bezcitnej. To, co ukazal mluvilo o tom, že jsme stejní. Vždycky jsme byli a zapadli do sedbe jako kus děcký skládačky tak proč mě i to všechno ignoroval. Myslel si snad, že po tom všem je na holky? Bylo to ponižující vědět, že se snaží ze všech sil na mě zapomenout každej tejden v naručí jiný holky. Pořád si pamatuju ty slova co mi řekl po našem prvním společnym milovaní, kdy jsme se tiskli venku na zeď u vchodu do haly, kde jsme právě ukončily koncert. Vyčerpaně byl zavěšenej v mojí naruči. "To bylo to nejlepší, co jsem kdy zažil... Miluju tě" poslední slova zašeptal, ale já věděl, že to myslel vážně. Tak proč to udělal? Měl jsem chuť mu dát další ránu a Ten hlavní problém kvuli, kterýmu na mě řval jsem ignoroval. Vyhoupl se na nohy a otíral si krev do trička ječel, řval, vřískal a tohle vše zakončil slovy "Si ten nejhorší člověk Adame! Už nikdy tě nechci vidět!" to jediný jsem postřehl a pak odcházel. Tak strašně tenkrát lhal jako teď já. "Nikdy tě neopustím dokud mě nenakopneš a neřekneš, že mě nechceš ve svym životě" netekli mi slzy. Jsem skurvenej Adam Lambert tomu slzy netečou. Jakmile brečíš skončil si. Seš slaboch, co v tomhle velkym světe nemá codělat. Si člověk, kterej nemuže už ukazovat city, protože toho zenužijou a je konec. Ten, kdo mě miloval toho jsem nemiloval a ten, kdo rozpoznal mí lži, které jsem říkal tomu co mě miluje, mě nenáviděl. Lhostejně jsem vstoupil na vozovku aniž bych se rozhlížel pořád se opakovala ty poslední slova v mé hlavě. Bolelo mě to než cokoliv jiného. Bolelo mě to víc než když v plné rychlosti přijíždějící auto mě smetlo. Dýchal jsem, ale bylo snad lepší, abych už nikdy nevydechl..

Konec.. Přeberte si to sami napiště pokud chcete pokračování (Slibuju že pokud ano neskončí to tak zle )