Drugs.. Fourth Part

Další část :) Jo byla to fuška dát dohromady nemám vlastní zkušenosti s tímhle vším takže to je jen má představa o absitinenčních příznacích :) Enjoy read :)

Ubíhaly hodiny snad i dny a on tam s ním seděl, proseděl s nim noci, rána, odpoledne i večery. Ničilo ho, že neslyšel ještě ani slovo. Jako by Tommy onemněl s jeho drogovou zavislostí se stáhl. Chyběl mu, tak moc mu chyběl i když byl u něj a tiskl ho v náručí. Jako by to už nebyl on jen prázdná schránka bez duše. "Tommy," zašeptal když ucitil jak jeho drobné vyhublé tělo hřeje.

Zase se potil abstinenčí příznaky chodily ve všech možných podobách a i když už uběhl skoro týden od poslední dávky hrdě o sobě dávali vědět. Horečky či zimnice, bolesti či necitelnost končetin. Zvracení nechuť k jídlu. Tommy byl malá chvějící se schránka bolesti a křečí jeho drobné tělo se většně třáslo, či potilo, nedalo mu vydechnout a o to hůř bylo Adamovi. Držel ho v naručích a měl pocit že Tommy to nepřežije, že umře a že to nepřežije ani on. Věřil že se dostane ze závislosti ale nevěděl, že to bude takové. Věděl, že bude trpět ale nevěřil, že takhle. Minule to s ním nevydržel ani dva dny a byl rád, že vydržel 7 dní ale doufal, že to skončí. Nechtěl podlehnout nechtěl mu znovu nabídnout drogy byli tak daleko ale zároveň nechtěl aby trpěl. "Tommy vemu tě domů, i dkyž tam bude asi nessčetně lidi, co mě hledají nemužeš tu být v těhle ruinách, smradu, špíně a zimě, podepři se," řekl Adam a pomalu pomohl Tommymu na jeho drobné hubené nohy. Vyčítal si, že si nevšiml už dříív, že ještě víc ztratil na váze. Byl jako panáček z párátek. Jednu ruku obmotal kolem jeho štíhlého pasu a přidržoval celé tělo, které ještě nakonec nechal zapřít o svůj bok. Cítil na sobě celou váhu unaveného těla. Tommy moc nespal, neměl kdy a Adam věděl, že to nejde v takovém stavu. Nevyčítal mu nic pomalu ho vedl po schodišti dolů a vyvedl ho ven. Ani si v té potemnělé budově nevšimly vycházejícího slunce. Bylo ráno. I když nešlo o to co je, noc poznali a den taky, jinak nemívali bližší přehled. První paprsky osvítily jejich tváře a Adam mohl přísahat, že uviděl záblesk usměvu na Tommyho tváři.

Pomalu ho vedl domů a dával pozor aby podepíral křehkou konstrukci Tommyho těla. Bylo neuvěřitlené, že ještě dokáže stát. Po ulicich je doprovázely paprsky slunce dnes měl být hřejiví den. Adam měl tyhle dny rád. Teplo, slunce, kraťasy lehký natelník, občas kratší výlet na pláž miloval to ale teď na to neměl nejmenší chuť.

Když se objevily u bílch vchodovích dveří Adam sáhl volnou rukou pro klíče. Vytáhl potěžklý svazek klíču. Měl pocit, že ho převáží oproti Tommymu. Přemýšlel jaký klíč je jaký když konečně vyndal jeden se stříbrnou třpitivou násadkou. "Ten jsem ti koupil já," zašeptal Tommy a Adam stuhl. Vyschlo mu v krku a pohled stočil na pobledlou tvář s porpadlímy lícemy, unavenýma očima a popraskanými rty. Nevěděl jeslti se mu to jen nezdá hleděl na něj až zapomněl na klíč, který svíral v dlani. Až po chvily zírání na jeho tvář konečně odemkl a vzal ho dovnitř. "Jo protože se mi strašně líbil," pousmál se Adam a pomalu Tomymmu sundal koženou bundu. "Bude potřebovat vyčistit," ozvala se Adamova pořádnická stránka. Tommy se jen jemně pousmál a Adam pověsil bundu na věšák i s tou svojí. Neustále podpíral Tommyho, který pořád nebyl uplně stabilní a jakmile neměli boty ani bundy opatrně s ním vyšel schody do horního patra.

Na zdech u schodiště byli obrázky fotky v rámečku jak z tour tak společné, které měl Adam s Tommym. Nechyběli ani rodiné Adamova máma kterou nade vše miloval, jeho otec a Neil. Tommy po fotkách přelétl očima tolik vzpomínek co měl tak krásných a společných z Adamem. V hlavě se na chvilku usídlila i myšlenka. Dlouhou dobu se nemohla zachytit, Tommy měl v hlavě prázdno nevyplnitelné zbytečné a nikam nevedoucí. Ale ledy se prolomily tou jednou větou o něčem tak zbytečném běžném a potřebném jako je klíč. Adam ho pořád vedl do jeho ložnice otevřel dveře a už je nezavřel peřiny, polštáře, přikrývky všechno bylo na posteli jako by přesně připraveno, přesto rozházeno. Ačkoliv Adam fandil pořádku na peřiny nikdy čas neměl. Proč si stlát když každý večer to zas rozestele. "Pomalu," řekl Adam když pomohl Tommymu na postel. Jeho tělo se konečně uvolnilo z křečí do pohodlné postele. "Donesu ti nějáký jídlo a pití musíš něco jíst a pít aspoň trochu," řekl s povzdechem Adam a sledoval, jak ho ty hnědé oči pozorují, jako by se usmívali na chvilku měl pocit, že je vše skvělé a že tu u něj neleží Tommy feťák, který se léčí z drogové zavislosti. Věnoval mu malý úsměv ale věděl že je to jen začátek.