Rescue 5.část
Je tu další část psala jsem jí včera ráno a dneska ráno jindy teď nebylo moc času kuvli škole. za tento díl byste mě někteří mohli zabít i když konec, by mohl potěšit. Omlouvám se za chyby ale snažila sem je všechny opravit a vymítit :)
Rescue 5.část
Z Tommyho pohledu
Drake byl blízko u mě a ja věděl že tohle neni zdaleka nejhorší. Zrychleně jsem dýchal a sledoval každý jeho pohyb, zvrhle se usmíval a nejspíš byl děsně štastnej že se tak bojím nešlo přehlídnout ten strach. Nevěděl sem že by byl schopnej až tohohle ale lidi umí překvapovat. Začal se mě dotýkat a ja začal křičet "Můžeš si křičet můžeš si řvát stejně tě tu nikdo neuslyší baby" zašeptal a další slzy se vehnali do mých oči. Mohl bych prosit ale on by mě nepustil když jsem citil jeho tělo třít se o moje, zavřel sem oči a zoufale vydechl. Nebyla v tom žádná vášeň žádná láska nic vůbec nic jen moje zoufalost a úzkost z toho že sem nevěděl co udělá ale začalo mi to být jasné když vzál nůž a rozřízl moje oblečení z lehkostí a odhodil na podlahu, a ja citil jak se jeho dech blíží. Další slzy se vehnali ven z mých oči nemohl sem vůbec nic, ale věděl sem že tohle je vážně konec Adam je v nemocnici s průstřelem hrudníku a já nevěřím tomu že se někdo objeví, ucitil sem silnou bolest a zakřičel sem a ještě víc brečel.
Z Adamova pohledu
Najendou sem ucítil silnou bolest, sestřičky i doktoři se ke mě přihnali a všechno skontrolovali.. byl jsem v pořádku, ale já jí citil pořád a stupňovala se nechapal sem proč byl sem stoprocentně pod práškama, a pak mě napadlo poprosil sem sestru jestli tam Tommy leží nebo někde v nějáke jiné nemocnici poblíž. Během hodiny mi řekla že je jí líto ale nikoho takového tady ani poblíž nemaj. Citil sem se pořád hrozně a nejspíš kvuli Tommymu nevěděl sem co se mu stalo ale obávál jsem se že něco horšího než mě pokud neumřel .. ne nechtěl jsem myslet na to že umřel neumřel Tommy byl bojovník ale měl sem silný pocit že teď trpěl. Jen sem ležel a nemohl nic dělat byl sem bezmocný a doufal jsem že projde těmi dveřmi a ukáže se uplně zdravý...
Z Tommyho Pohledu
Když skončil cítil sem to všechno pořád jsme citil každou část jeho těla i to jak se udělal ale zdaleka nejhorší byla ta bolest a ta bezmocnost. Už jsem byl s Adamem a ten byl užasný věděl že je to něco nového pro mě a byl pomalí a něžný. Pořád jsem strašně brečel byl sem plný úzkosti a hodně sem se bál Drake se na mě díval pořad stejně uchylným pohledem a pak se zvednul a odešel jen zvolal " Uvidime se zítra." Nechal mě tam nejspíš přes noc kvuli tmě a žadným oknům sem nevěděl kdy je den a kdy noc. Uplně přivázaného ale ja se nedal začal sem se snažit dostat z provazů z jednoho sem nakonec vymotal ruku pak se mi povedlo druhou a nakonec jsem se odvázal nemohl sem čekat na ráno, zabil by mě a nebo znovu znasilnil a to už sem nechtěl prožít už nikdy! Rychle sem drapnul moje potrhané oblečení co bylo na zemi a navlík ho na sebe. Přes všechnu bolest sem se dopotácel pomocí zdí ven ke dveřím nezamkl je. V otázkách těhle věcí byl docela blbej, ale plus pro mě prošel sem tim skladem u kterýho to bylo a kde se to předtim odehrálo a běžel jsem jak nejlíp jsem mohl na ulici a rychle si zavolal taxíka. Ovládl mě strach že tam někde je, pořád jsem se na ulici rozhlížel a pak nastoupil do taxíku který mě odvezl k nemocnici potřeboval jsem vědět že je Adam vážně v nemocnici dolezl jsem k sesterně a zeptal se kde je Adam. Zavedli mě na jeho pokoj a když jsem ho uviděl musel sem se usmát spal jak andílek. Chtěl jsem si k němu sednout ale sestřička si všimla krve a hned mě vzali na ambulanci veděli že tohle se jentak neudělá že mě někdo musel znasilnit ale já Drakea nenapráskal protože touha mě a Adama zabít by se u něj ještě zvětšila...
Konec Pokračování příště ...
Komentáře
Okomentovat