Forever In Your Arms 11.část
Nečekala bych že napíšu i 11 část tenkrát (no neni to tak dávno) to sem myslela že jako původní autorka napíšu jen 4 díly nakonec se tenhle příběh vubec tamtomu nepodobá takže tohle je jen můj výtvor a nápad vlastně já to píšu jen tak co mě napadne nepromýšlím to dopředu no nic tady to je :
11.část
Život byl krásný könečně celá rodina opustila stěny nemocnice za předpokladu že už se tam hodně dlouho nebudou vracet jenže Tommyho ovládla myšlenka že jakmile jsou doma že Adam někam odjede, pujde bez něj a podvede ho jeho obavy doma zesílili vidět ten byt kde se odheráli tak hrůzné okamžiky toho snu věděl že je to jen sen normálně by tomu neměl věnovat pozornost ale byl to tak intenzivní a reálne nešlo na to jen zapomenout hned jakmile dorazily domů sednul si na pohovklu a zdeprimovaně začal brečet, slzy mu tekli po tvářích a koukal zamyšleně nohy vyhoupl na pohovku a přitáhl si je k sobě a brečel. Jeho manžela to během vteřiny dost vyděsilo a hned jak jemně uložil Lauru do postýlky přiběhl a naklonil se k němu "Tommy děje se něco, miláčku ?" řekl tiše Adam ke stále vzlykajícímu Tommymu " A..Adame ja .. ja nedokážu už tady být .." zavzlykal Tommy tiše. Adam se jen podivil a snažil se Tommyho utěšit sedl si k němu a pevně ho objal a konejšivě ho hladil po vlasech Tommyho slzy se tišily a jeho hlava se tisnila na Adamově hrudníku. Po chvilce rozmýšlení Adam přykývnul " ale než .. než se odstěhujem proč tu nedokážeš být miláčku ? musíš se mi svěřit jestli se něco stalo jestli to má nějáký důvod" řekl Adam neštastně a zoufale protože nevěděl co se odehrávalo v hlavě jeho glittrebaby které nadevše miloval ale upřímně ho děsily myšlenky které ho dokázali rozplakat a sám si nebyl jist jestli je chce znát. "Jen tě o to žádám prosím musíš to splnit, udělej to pro mě " zašeptal Tommy pevně v Adamově objetí a znovu zavlzykal. Adam znovu přykývl ale připadal si jako uplně mimo vždycky věděl co ho trápilo vždy mu to mohl říct a najednou byl uzavřený a bylo těžké z něj vydolovat aspoň pár slov jelikož se nejspíš utápěl ve svých myšlenkách které byli pro Adama uzavřeny, bylo to pro něj jako zavřené dveře do kterých neměl přístup, což Adama zároveň dost štvalo a zároveň dost děsilo. Během pár dnů Adam prodal svůj byt a koupili si jiní měl i druhé patro, byl velký Adam byl spokojen že nalezl takoví krásný byt ale nebyl štastný, Tommy byl uzavřen v sobě mluvil dost málo a Adam si připadal jakoby se mu odcizil už se tolik nechtěl mazlit nechtěl ani nic víc Laura rostla byla užasná malá holčička s dvoumi culíčky stále veselá a usměvavá jenže její rodiče takoví vůbec nebyli. Tommy se většně užíral svými myšlenkami a snem ztrácel důvěru v Adama i když věděl že by ho nepodvedl nový byt byl krásný ale jen nad ním kývnul a hned se zavřel do koupelny kde mohl být sám v tichu. Adam začal na dveře koupelny klepat a když nebyli zamčené vešel dovnitř Tommy seděl na podlaze a měl nohy u sebe a byl zahledění do nikam a stékali mu slzy pevně ho objal "Tommy nemůžu už jen koukat jak se trápíš a brečíš a vubec mi nic neříkáš co se děje, co se stalo ?" řekl Adam zoufale svírající Tommyho v náručí. Tommy pochopil že nemá cenu držet svoje obavy možná, asi určitě potřebuje pomoct jenže on nechtěl, chtěl se stim vyrovnat sám nechtěl aby mi říkali blázne " Adame .. když .. sem "spal" těch 7 měsíců prožíval sem něco jako skutečnost .. a to mě ...děsí" řekl tiše Tommy a Adam se mu podíval do očí nepřestavající ho držet a začal ho hladit po vlasech " co si prožíval ?" Tommy chvíli mlčel a pohlédl do Adamovích očí nešlo mu lhát "odjel si do Paříže a já doma zůstal v depresi s Laurou ty si nevolal a podvedl mě a když ses vrátil chtěl ses zabít kvuli tomu dopisu na rozloučenou ode mě ja ..já.. tě našel díky Lauře...ale ..ale .." Tommy začal nekontrolovatelně zvlykat a pevně se držel Adama který ho pořád utěšoval "pokračuj glitterbaby potřebuješ to ze sebe dostat " zašeptal Adam a koukal Tommymu do uslzených očí " ale ty si na tom byl hodně špatně nechtěl ses probrat a pak sem zjistil že čekáme další miminko 7 měsíců sem byl u tebe každej den .. a noc a pak pak.. to skončilo" Tommy koukal do Adamovích očí a pevně si ho držel v objetí bál se že Adam odejde ale nestalo se tak pořád ho hladil a utěšoval "je dobře že si mi to řekl, neboj se nikdy bych tě nepodvedl a neplanuju se ani zabít a miminko můžeme mít až budeš zas připravený" usmál se Adam a Tommy mu úsměv opětoval po takové dlouhé době se zas upřímně usmíval.
Story by Adommyloverka,please don't copy thanx :)
Komentáře
Okomentovat