Forever In Your Arms 10.část
Protože nemám co dělat a je to smutný a ted by to mělo bejt veselí a že je mi z toho na nic posloucháním u toho starých fláku jako písnička Dumb things (doporučuji poslechnout :D)je to tady :
10.část
Ubíhali měsíce Tommy se nehodlal hnout z pokoje vlastní dceru už neviděl pár měsícu vždy jen na chvilku a jeho život se bortil na kousky vidět Adama tak a už ne nikdy stim se nedokázal smířit chtěl aby se probral aby to udělal pro něj jenže né a né se vzbudit jeho zoufalství počínalo jeho myšlenkami a končilo bříškem ani by nevěřil že uběhlo už 7 měsíců křesílko se mu stalo krapet nepohodlné a on stále držel Adama za ruku doufaje že to zvládne že se probere. Celé noci dokázal proplakat doufaje že Adam vstane izoloval se od světa znal snad jen stěny nemocnice každý den ta samá rutina nechtěl být nikde jinde potřeboval zoufale aspon trochu pozornosti ale nemohl udělat nic "Adame budeme mít miminko" zašeptal Tommy a pomalu Adamovu ruku přesunul na jeho bříško a par slz zas sjelo po jeho tvářích už se nesmál ani nerozčiloval maximálně byl zarmoucený a nebo slzel zavřel oči pevně jakoby chtěl spát chtěl mít ten okamžik Adamova doteku aspoň vžitý jinak, par slz prošlo přes zavřená víčka, když Tommy ucitil pohyb na jeho bříšku neměl sílu otevřít oči protože jeho mysl měla pdivné zvyky hrát si sním a tak měl zažité to že Adam se prostě neprobere "Tommy otevři oči " zašeptal ten nejkrásnější hlas na světe ale Tommy myslel že blázní že je to všechno tou izolací tim že nedokáže nic prudce otevřel oči rozehnat ty hnusné představi když zahlédl ruku jež se hýbal na jeho bříšku a nepatrně nakloněného Adama který byl sice slabý ale přeci jen hladill jeho bříško "A..A..Adame " zakoktal a zarověn zavzlykal Tommy byl si jist že to bylo zmateností a štěstím. Adam se sladce usmál a díval se na Tommyho jeho modrýma očima Tommy jen zíral nevěděl jeslti je už v blázinci nebo se mu to jen zdá nebo jeslti je to skutečnost dotkl se Adama najendou ho zachvátila tma chlad a najendou prudké světlo které ho pálilo do očí když se rozhlédl ležel na posteli jeho břicho bylo ploché a Adam začal volat doktori. Tommy chtěl vydrat něco z úst ale Adam ho zastavil " Nemluv není důvod bude lepší když budeš vklidu" zašeptal Adam a dal Tommymu měkký sladký polibek na rty "Pane Ratliffe dělal ste nám starosti málem jste přišel o život a taky byste o něj připravil tu malou krásnou holčičku " usmál se doktor a Tommy se rozhlížel na Adama kterému tekli slzy štěstí " Co kde ? co se stalo ?" řekl vravoravím hlasem a tiše Tommy. " Ty si to nepamatuješ ? Leželi sme spolu a ty si najendou řekl "Adame a asi to přišlo dřív" a pak si omdlel odvezl sem tě do nemocnice a oni Lauře pomohli na svět ale ty ses nechtěl probrat byl sem tu u tebe každý den a moc tě prosil aby ses probral abys otevřel oči trvalo to zhruba 7 měsíců hrozně sem se o tebe bál" Adam dal polibek Tommymu na čelo. Nic teď Tommy nechápal co to bylo to co teď ... 7měsíců.. prožíval ? Byl to jen sen krutý osud si snim jen zahrával nechápal ten sen proč to všechno bylo tak skutečné proč měl pocit že se to dělo šel mu z toho mráz po zádech pousmál se na svojí dceru kterou dostal do náručí poprvé jí držel i když měl pocit jakoby ji držel už tolikrát "ale já.. to .." Tommy se snažil zmateně objasnit to co se odehrávalo v jeho hlavě ale nemělo to cenu nikdo bu mu nevěřil. Ale ten sen musel byt na něčem založen na něčem co se může stát "Adame nesmíš do Paříže" vyjekl na Adama, na Adamovi tváři se ukázal výraz překvapení jež směřoval na jeho lehce pomateného manžela "Jak.. o tom víš ?" řekl nejistě "Prostě vím nesmíš tam jet prosím " Tommymu ukápla slza ten sen mohl být hodně pravdivi jen posunutý všechno se mohlo stát.. bylo to všechno pořád tak živě v jeho paměti, jen proto aby tomu věnoval pozornost jenže on už nechtěl "Tommy zlatíčko neboj zůstanu tu " Jemně mu otřel palcem slzu a sladce ho políbil,Tommy se citil pořád zvláštně přemýšlel neustale nad snem který zatěžoval jeho mysl koukal na Adama nechtěl aby adam umřel nechtěl aby spal tak dlouho jako on chtěl zas žít normálně i když normálu se docela vymykal ale on vždy byl něčím jedinečný at už tim že byl snad první těhotný chlap na světe nebo tim že měl zvlaštní sen který jeho mysl akceptovala jako realitu bylo mu zvláštně z toho všeho chtěl spát a zapomenout to ale nechtěl uvést svého manžela do smutku a obavání že se on už nikdy neprobere bál se toho všeho měl zvláštní myšlenky o životě nevěděl si co myslet ale jestli to bylo proroctví jednou se jedno z toho může vyplnit a představa o tom že se Adam pokusí zabít podvede ho a že znovu otěhotní ho upřímě děsila jednou už to prožil a znou by to nezvladnul tedy né všechno najednou byl si tím velice jistý. Před jeho obličejem se rozeznělo lusknutí Adamovích prstu " Zlato děje se něco že nevnímáš? " Tommy zavrtěl hlavu "jen sem se zamyslel " usmál se přesvědčivě a prohlížel si ten krásný obličej který neviděl většnost a který se rozplíval nad tou malou holčičkou co se mu vrtěla v náručí malá Laura Glitters Lambert.
Story by Adommyloverka,please don't copy thanx :)
Neni to poslední část chci psát dál ale nevím jestli chcete proto mi napište prosím váš názor do komentů..
Komentáře
Okomentovat