Jednorázová povídka Dead

Přeberte si název jak chcete je to další jednorázovka  první a nejspíše poslední smutná kterou sem kdy vyprodukovala  je z pholedu nejdříve Tommyho a pak Adama  pochopíte proč ...

_{Závěrečný citát sem vymyslela sama jen aby bylo jasno}

Dead

Jel jsme jak nejrychlejc to šlo  pořád sem tomu nemohl uvěřit stačilo odjet na dva týdny  pořád si to přehrávám v hlavě  tu větu " Moc mi chybíš, Miluju tě" šlapal sem na plyn chtěl sem být doma držet ho v naručí líbat hladit ho po těle a vybavovali se mi další  nechutnosti a uchylnosti které bych snim chtěl dělat  najednou sem ucitil jak mé celé tělo trhlo a cítil sem prudkou bolest hlavy auto stálo tim sem si byl jistý a taky sem si byl jistý tou zimou co pokryla cele mé tělo a krví co vytékala z mé pusy  všechno bylo rozostřený a z dálky bylo slyšet hlásu a houkaček nevím jestli to bylo jen zastřené vidění ale přední sklo bylo rozmlácené a ja sem nemohl hýbat s rukama ani nohama  bolest  se stupňovala a ja pomalu usínal nechtěl sem usínat ale víčka mi těžkla a jediné co sem cítil krom bolesti bylo brnění mého mobilu krev stékala na sedačku a ja zavřel oči cítil jsem jak manipulují z mím tělem ale jinak sem nic nevnímal dokonce se dostavil pocit ulevy  najendou nastala tma.."Pusťte mě za ním sakra nevíte kdo jsem!!" slyšel jsem řev  a pomalu otevřel oči  někde sem ležel  zase  mi hlavou projela neuvěřitelná bolest nemohl sem sní hýbat ani z krkem  necítil sem nohu a koukat jsme mohl jen do stropu zdravotník se nademne naklonil  a něco mluvil nerozuměl jsme mu..jako by mluvil cizí řečí snažil jsem se ale všechno se zas rozostřilo a ja viděl zas jen tmu....

Z pohledu Adama

Zoufale jsem seděl na nepohodlnem plastovém křesle upevněné ke zdi  kousal si nehty a nervozně přešlapoval můj dokonalí make-up byl rozmazaný  s neustálích slz které tekly z mých očí proudem a já jen zoufal byla to věčnost  chvílema sem měl návali vzteku a začal ječet na personál dokud nevyšel doktor začal mluvit přecukřele a mile a ja věděl že je zle a jen se to potvrdilo když řekl "Je mi líto pan Ratliff před chvílí zemřel dělali jsme vše co šlo" podlomily se mi kolena  neuvěřitelně sem začal brečet bylo mi jedno že mě ostatní vidí složil sme se na podlaze brečel a nemohl jsem dýchat chtěli do mě nacpat nějáky prášky na uklidnění ale ja nechtěl  nemohl sem uklidnit ten proud slz jedinej člověk kterýho  kdy budu milovat .. zemřel kdybych mu to řekl dřív... Vylezl jsem z nemocnice  je mi jedno kdo na mě kouká kdo mě vidí kdo mě vyfotí jdu po ulici  slzy mi pořád tečou a ja se snažim neřvat na celej svět  proč je to nespravedliví proč?!...jo skončil jsme stim  před hodně dlouhou dobou ale pořád vím kam jít odhodlaně jdu ulicemi a nic nevnímám do  jedné z uliček kde čekají staří známí Brad a Cassidy oba v tom jedou a už dlouho dam jim zhruba pár stovek dolarů nikomu se jen tak nepoštěstí říct  mám poslední dolary Lamberta. Oni mi předali bíle lesknoucí se prášek který mi rozpustil zapalovačem v  čirej roztok a jehlu.  Gumovou páskou si utáhnu ruku  až mi vyběhnou žíli a zapíchnu jehlu  zavřu oči  opřu se o zeď a pomalu vypouštím obsah stříkačky a cítim jak se to rozlívá po těle  je mi  mizerně když se kacím k zemi... oblbne mysl oblbne mozek.. usnu a už se neprobudím citím jak se mi klepou ruce nejde to ovládnout stříkačka se vyprazdnila docvakne stejně tak jako moje krev stuhne v žilách je konec ..

Láska je silnější než si myslíme a když o ní příjdeme radši umřeme než-li bysme navždy se trápily žalem slzeli a pomalu umírali bez ní....

Konec...